Poezie

Niki Tvorba-Podzimní

19. října 2011 v 21:45

Básničky jedné mladé slečny Nikki, které mě vždy uchvátí :)

Chtěla jsem napsat píseň z nejhezčích slov, z nejhezčích vět.
Složit k ní melodii z nejkrásnějších not.
Dát do té písně všechno, celý svůj svět,
každičkou část, každičký bod.

A tak jsem kráčela nevímkde, zbloudila nevímkam,
hledaje tu svou múzu - uličnici.
Prchající smutku, prchaje výčitkám.
Ve všem tak zoufale hledala inspiraci.

Listí už nabralo barvy všech podzimů,
zrudlo i zezlátlo, odělo se do bronzova.
Ve slovech básníků teď hledám milion významů.
Když listí padá, ptám se, zda vstane znova.

A řeka šuměla jak Jeho dech jak tekl její proud
a milenci kráčeli spleteni v ulicích.
A mě zas chytla ta 'nepochopitelná touha plout'.
Je t'aime, my lover, mé 'miss you' je horoucí...

Jiří Žáček-Písnička o škaredých holkách

17. října 2011 v 17:11

Něco pro nás sebekritiky :D

Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech

Jsou spolehlivý
jako tažný koně
Drží tě když ti hrozí pád
Nestojí o dík
Vědí že se pro ně
nebudou nikdy chlapi prát

Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí

Zrcadlu řeknou:
Holka ty máš ránu
Leda tak slepci přijdeš vhod -
Rády se trápí
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot

Řeknou ti: Hele
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
Škaredý holky
nikdo npřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý

Jiří Žáček-Dívka ve studovně

17. října 2011 v 17:10
Založila si knihu
stínem ukazováčku,
usmívá se, dítě náhody -
o čem sní?

Kolem dokola knihy, knihy bez konce,
bitevní pole slov,
smetiště myšlenek.
Je v nich všecko, ale není čas
všecky je číst.

Jsi sama proti přesile.
Čteš si dál se sklopenými víčky.
Co ví kdo o tobě?
O srdci tikajícím S.O.S.,
o zámotku tajemného probouzejícího se těla
a jeho něžném chtíči,
divoké touze bez jména?
Vždyť o nich nevíš ani ty sama.

Odejdi odtud, nežli bude pozdě.
Tady čas bují jako plíseň,
čas bez barvy,
bez chuti,
bez zápachu.

Mrtví, ti mají vždycky pravdu.
Ale co s nimi, když jsi živá?
Vstaň, prchni odtud, zachraň se
pro někoho, kdo tě hledá,
nevěda o tobě…

Ale ty sedíš, usmíváš se,
čteš si dál mezi řádky,
malíček v puse -

a času je tak málo.

Proč?

31. října 2010 v 22:54

Když se Vám celkem líbila moje básnička, tak tady je ještě jedna. Psala jsem jí když jsem ještě nebyla se Standou, což je tak před 6 lety, takže tak :)

Otázek miliony mám,
třeba proč se lásky bojíš?
Proč chceš být radši sám?
Vždyť takhle nikdá neobstojíš
Proč kluci vždycky něco slibují,
když to stejně nesplní?
Asi si pěkně libují,
že nám se oči naplní.
Naplní nám je slzy,
slané a mokré jako moře.
Snad Tobě dojde brzy,
kdo pro Tebe hoře...

Jiří Žáček- Život je boj

31. října 2010 v 21:27
Sýkorky bojují s vrabci,
děvčata soupeří s chlapci,
jasany zápasí s javory,
vaničky soupeří s lavory,
Alláh zápasí s Hospodinem,
ropa soupeří se zemním plynem,
hafani bojují s kočkami,
krůpěje soupeří s vločkami,
hlavy bojují s pohlavími,
čilí zápasí s lenivými,
lopaty soupeří s rýči,
švihadla bojují s míči,
motorky závodí s auty,
recepce soupeří s rauty,
chytráci bojují s hlupáky,
fešáci bojují s šupáky,
svoboda zápasí s nesvobodou,
studená soupeří s teplou vodou,
tráva bojuje s mechem,
dřevo soupeří s plechem,
střevíce zápasí s dřeváky,
praváci soupeří s leváky -
a koho zničí múzy milování,
toho zas vzkřísí múzy smilování
 
 

Reklama