Letem světem

Šťastné a veselé Vánoce

24. prosince 2011 v 12:17
Dneska je Štědrý den a já Vám chci všem popřát krásné Vánoce, hodně dárečku, klid a pohodu a do dalších dní hodně klidu, zdraví, lásky a úspěchů. Tento rok byl dost těžký a stalo se toho hodně a já jsem se blogu a Vám moc nevěnovala, přesto Vám děkuji za všechny ty dny s Vámi a doufám, že příští rok nebude pro nikoho z nás tak hektický, neveselý a šílený jako tento a že příští Vánoce se zase virtuálně sejdeme ve zdraví :) Mám Vás všechny ráda a když teď končí sblog a někteří z Vás se nectějí stěhovat bude mi smutno, ale takové to naše jádro se stejně sejde na Twitteru, takže o Vás nepřijdu :) Mějte se krásně a užívejte klidné chvíle
Navždy Vaše Bastera

Tour de doctors

4. listopadu 2011 v 0:15
Přeneseno z mého starého blogu, narazila jsem na to a je to zajímavé a chci si to uchovat, až se sblog smaže.

Byla jedna holka, kterou trápilo onemocnění kůže zvané ekzém. Do toho měla samozřejmě spoustu alergií a tak dále. Už delší dobu chodila k jedné paní doktorce na kožní do nemocnice na Karlově náměstí do budovy B, 3 patro, která jí vždy předepisovala její zázračný krém, který jako jediný aspoň trošku zmírňoval bolestivost. Jednou když měla zase silné záchvaty alergie se té paní doktorky zeptala, zda by ji mohla doporučit alergologii, bylo jí řečeno, ať se jde zeptat do 4 patra v budově A na alergologii, že tam každý den berou nové. Tak se tam přihlásila k paní doktorce2, která jí předepsala, že ještě ke Xyzalu má brát Ketotifen. Občas zašla k jedné občas k druhé a bylo to celkem dobré, mazala se zázračným krémem na promaštění a výjimečně léčivým krémém s kortikody.
Po nějaké době, zhruba před čtyřmi měsíci se však dívčin stav začal rapidně zhoršovat. Zašla na návštěvu k paní doktorce a ta ji předepsala krém zvaný Protopic, který je na jiné bázi než kortikoidy, takže by neměl ničit ochranu pokožky a obnovovat ji a ne rušit jako kortikoid, ale nesmí se s ním na sluníčko, nesmí se pít alkohol a když se s tím mazala prvních pár týdnů neuvěřitelně to pálilo. Moc to nepomohlo. Dívka odjela v srpnu k moři, s tím, že se má pak opět mazat Protopicem a uvidí se. Nepomohlo ani moře ani krém. Dívka špatně spala, protože to svědilo, po krému pálilo a nemohla se nedrbat. Volala jedné doktorce, tam jí objednali na 8.11 (špatná sestřička) a k doktorce2 a ta jí objednala na 18.10. Tak tedy dnes ráno vyrazila na alergologii měla tam být v 10:00 . Kupodivu ani moc nečekala. Šla na řadu, paní doktorka2 na ní mrkla, poslala na krev, předepsala ještě na ráno Ketotifen, čili prášek, který tlumí, tudíž se po něm chce hrozně spát, natož ráno a pak ještě nějaký Prednesol či co, což jsou kortikody v podobě prášků. Tak šla na krev do přízemí budovy A, takže přes celou nemocnici. Stoupla si do fronty, předala papíry a dostala číslo 114. Podívala se vzůru, kde svítil ukazatel s číslem 81. Měla co dělat, aby nespadla, když si spočítala, že 30 lidí je před ní. Posadila se a prohlížela lidi okolo. Byl to pořád ten stejný scénář. Někdo vešel do dveří, vykulil oči na ten dav, vzal si číslo a vykulil oči znovu. Jen maminky, které se tam motali s kočárky nekulili oči, neboť měli stejně jako důchodci přednostní číslo. Po chvilce čekání, kdy už se číslo vyhouplo na 91, uslyšela známý hlas, otočila se a spatřila herce Jana Kanyzu (kdo zná Ordinaci v Růžové zahradě, hraje tam ředitele nemocnice). Čekala, zda se posadí jako normální lidi, ale nikoliv, sestřička s ním šla samozřejmě rovnou na odběr, protekce jako vždy. Po asi půl hodině se dočkala a byla ji odebrána krev. Chvíli se uklidňovala a pak šla do budovy A do 4 patra na kožní, jestli by ji náhodou nevzali, řeklí, že vezmou. Před ní byly dvě maminky s neposednými dětmi a jedna stará paní. Počkala další hodinu, když byla vyzvána dovnitř. Tam se na ní snesla zloba paní doktorky na doktorku2, jak může předepsat Prednisol, když to sice pomůže na chvíli, ale po dobrání se to zase vrátí, ne-li horší. Dívka seděla na židli, zmatená, v očích slzy z té zoufalosti, jak jedna ruka řekne něco a druhá taky něco a vyberte si. Bylo jí řečeno, že si musí dojít za paní doktorkou2 se zprávou, že to nedoporučuje, ale že si to má jako dohodnout s ní. Že ona jí předepíše léčbu-na krk a obličej jednou Dermatop kortikoid, jednou Protopic a na hruď a ruce na týden jeden dělaný kortikoid a potom na dva týdny hnusnou, smradlavou, špinící driákovou mastičku, kvůli které bude muset nosit triko s dlouhým rukávem, aby ten hnus nebyl vidět.
Dívka tak běžela znovu na úplně druhou stranu nemocnice do budovy B do čtvrtého patra, nemyslete si, že jen přešla, ne musela dolů a zase nahoru, místo ranní rozcvičky, po odběru krve totálně vyřízená. Došla tam a domluvila se s doktorkou2, že pokud se to do dvou dnů nezlepší, že teda má začít brát ten Prednisol. Poté šla opět dolů do lékárny, kde nechala 350 korun s tím, že ještě zítra si musí vyzvednout a zaplatit ty dvě dělané mastičky. Dívka byla totálně zmatená, po cestě domů se snažila si vzpomenout, kdy že se má tedy čím mazat a když nad tím tak přemýšlela, uvědomila si, že minimálně jednu čtvrtinu života stráví u doktorů a druhou mazáním, jak má pak stíhat všechno ostatní?!
The END

Cestovní deníček Turecko 2011, část 2. Správný hotel

28. října 2011 v 17:38
Cesta letadlem už proběhla přesně podle plánu. Dorazili jsme asi za tři hodiny na letiště, tam vystáli půl hodinu frontu na pasovou kontrolu, při čemž jsem tam málem zabila nějakou ruskou holčičku, která tam pořád tancovala a vrážela do mě batohem, když už jsem jí nasraná chtěla něco říct, tak se někam rozběhla a utekla mámě a běhala tam a na všechno šahala, otvírala tam takový ty jejich pásky a podobně, no já bych jí dala přes zadek, ale maminka tam za ní pořád jen běhala a říkala, ať jde zpátky a to bylo vše, evidentně si z toho ta holčička těžkou hlavu nedělala :D Pak jsme s těmi z letiště, budeme jim říkat Petrovi, hledali ten stánek naší cestovky, nakonec jsme ho s úspěchem našli a říkali si, že teď už snad bude opravdu vše okey. První šli na řadu Petrovi, říkají, že jedou do Drity a jejich jméno. A paní jim povídá, tak bohužel máte změnu hotelu, v Dritě je plno, takže pro Vás zatím máme hotel Sunshine, no my stáli za nimi a málem sebou praštili o zem, když jsme to slyšeli. Šli jsme na řadu a čekali, že nám řeknou to samé, tak sklesle říkáme: Kroužel, Obstová, hotel Drita a ona povídá: Ano autobus 25, po levé straně. A my na ní: A jsme v Dritě nebo v tom Sunshine teda? A ona: No vy jste normálně v Dritě. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce, jenže když jsem se otočila a uvědomila si, že Petrovi to štěstí nemají, bylo mi jich líto. Pak jsme tam asi půl hodiny hledali autobus a řešili, jak si to ta cestovka může dovolit atd. Nakonec jsme autobus našli a zjistili, že další čtyři mladí lidé mají taky místo do Drity jet do Sunshine, byli rozčilení, protože prý tam někdo někdy byl a je to tam strašný, takže po cestě obvolávali tu cestovku, kde to nebrali a řešili co a jak. Delegátka byla slušná, akorát, že pracovala pro tu leteckou společnost, která je domluvená s cestovkou, že jim bude ty lidi půjčovat jako delegáty, takže to chudák schytala, i když se snažila to s cestovkou nějak dohodnout. No nechali jsme je napospas, protože my jsme vystupovali a i když to byli strašně fain lidi, přeci jen jsme si chtěli užít dovolenou, takže jsme jim popřáli hodně štěstí, ať se to brzy vyřeší atd. Už po cestě jsme koukali na pláže, některé nic moc, ale čím dál jsme jeli od centra města Alanye, tím hezčí se nám zdáli. Když jsme vystoupili před hotelem a vlezli do recepce, málem se nám podlomili nohy, jak pěkné to tam bylo. My zvyklý na dvou maximálně tří hvězdičkový hotel, sice v Chorvatsku, kde mají jiné hodnocení, ale stejně, bylo to pěkné. Na recepci bylo celkem plno a povídá nám, že se můžeme jít ještě najíst, aby jsme to stihli. Tak mi rychle letěli na oběd. Hned při vstupu byla "jídelna" moc pěkná. Bylo tam k pití víno červený i bílý a nějaké šťávy-kiwi, jablko, broskev a snad višeň. No obešli jsme to tam a byli jako u vytržení-tolik talířů a misek zeleniny, deserty, bylo asi za 15 minut konec obědů a dezerty vypadali pořád celkem plně, jak jsme pak zjistili doplňovali neustále, nakonec jsme si nabrali grilovaný lilky, hranolky a nějaký jako mletý karbánátky, k tomu každý talíř zeleniny a nakonec pár dezertů. Dali jsme si jeden puding tmavý čokoládový, byl vynikající a já ještě takovou buchtu, byla sice strašně mastná, ale dobrá :) Pak jsme se s plnými břichy a s pocitem, že jídlo bude skvělé, vrátili na recepci. . Jediné, co teď zbývalo, bylo modlit se, aby jsme nedostali pokoj v přízemí nebo nějaký děs. Po chvilce nám dali kartičku od pokoje a takový ten portýr nebo jak se jim říká, nám vzal zavazadla do výtahu, na kartičce bylo 1216 a tak jsem vydedukovala, že to bude druhé patro a bylo. Dostali jsme rohový pokoj, který původně byl asi rodinný a spojený s pokojem vedlejším, tudíž tam byli dveře, ale zamčené (navíc jsem po pár dnech zjistila, že ty vedle tam mají před dveřmi asi skříň, páč tam s ní mlátili jednou :D). Bylo to parádní, takový velký a krásný pokoj, koupelna sice malinká, ale tak to jsme měli vždycky, zato nová, byly tam ručníky, sprcháčky, šámponky, mýdla na ruce a dokonce dva zabalený uchoštoury a šitíčko. Prostě paráda. Rychle jsme se převlékli a utíkali k moři....

Literární projekt "Co by kdyby"

28. října 2011 v 13:50
Napadla mě taková myšlenka, chtěla bych hrozně něco napsat, zase se vrátit, ale nechci se vracet hned k Dovolené se smrtí, potřebuji si jí uzrát v hlavě a spíš si procvičit trošku psaní než se na ní vrhnu a tak mě napadlo vytvořit takový malý literární projekt. Vím, že někteří z Vás rádi píšou povídky a tak mě napadlo, co kdybysme všichni něco napsali? :)

Kdysi jsem psala ještě na základce sloh na téma "Co by kdyby" a nevím proč jsem si na to včera (ve sprše :D) vzpoměla a řekla si, že by to bylo fain téma. Prosím Vás tedy všechny, abyste psali všechny Vaše napády na které téma konkrétně by se psalo. Slohový útvar by byl na Vás, na některé téma se bude hodit povídka, na jiné úvaha atd.
Příklad: "Co by kdyby prase mělo křídla?" :D Pak společně vybereme jedno dvě témata a každý kdo bude chtít může na toto téma něco napsat :) Nikoho nenutím, neslibuji žádnou odměnu jen tak pro radost, pro procvičení si Vašeho literárního talentu a mého literárního amatérismu :)

Co Vy na to? :)

Moje tipy:
"Co by kdybych vyhrála v loterii."
"Co by kdyby zmizeli ze světa knihy."

EDIT 28.10: Takže vyvstali nám tu některá zajímavá témata a tak je vypíši a začneme anketu, budu do ní postupně přidávat další případná témata pak řeknu dost a dvě témata z toho vzejdou. Prosím všechny teda hlasujte případně navhrněte dašlí :)

Co by, kdyby svět byl pohádkou
Co kdybych mohla být na jeden den někým jiným
Co by kdyby... si jeden den lidi říkali jen pravdu
Čo keby existovali nadprirodzené bytosti s ktorými sa stretávame vo filmoch

Cestovní deníček Turecko 2011 část 1. Spletitá cesta

14. října 2011 v 23:24
Byl to náš první zájezd do Turecka a taky první společný letecký zájezd (po 7 letech jsme si dovolili letět :) Měli jsme odlétat ve 23:45 a na letišti být cca 2 hodiny předem. Přijeli jsme tam už ve 21, pak se tam objevili lidi z cestovky dali nam vouchery na letenky i dovolenou. Začalo to tím, že jsme se měli odbavovat u přepážek 84, 85 no a tam byla jedna přepážka oddělená a druhá přístupná, tak my všichni k té jedné a někteří k té druhé, pak tam nějaký místní začal, že tam být nemůžeme, že tam je páska a kdesi cosi, takže se tam asi půl hodiny dělaly škatulata hejbejte se. Nakonec jsme byli u úplně jiných přepážek, ale v pohodě jsme se odbavili, pak jsme tam tak courali koukali kde co a bylo nám divné, že byli skoro všechny krámy zavřené. Dále to pokračovalo tím, že jsme měli letět z brány B4 a asi hodinu předem hlásili, že poletíme z brány B10, najednou hlásili, že se musíme jít honem honem odbavit už do letadla, tak jsme se odbavili, sedli si tam už do toho vyloženě jen čekání na odchod či odvoz do letadla a čekáme, ono už je 0:00 a pořád nic, zase hlásí, tentokrát že poletíme tak v 0:40, že letadlo, co mělo přiletět má zpoždění, tak zase čekáme, pak nás nahnali do busu a tak si říkáme, že je to fain, že poletíme už, když tu slyším paní z letiště, jak říká, že to bude honem honem, že teď letadlo přistává, takže nás tam honem šoupnou a neví se, zda stihnou i kufry, že asi dorazí až někdy druhý den. To už jsem začínala docela plašit, co budeme dělat bez kufrů, co když se ztratí, nedorazí atd.

Odváželi nás k letadlu a my přímo viděli, jak cestující vystupují z letadla a hned tam strkají nás, naštěstí jsme taky viděli, že nandavají kufry, tak to mě uklidnilo. Sedli jsme si do letadla a těšili se, až tam doletíme, trošku se prospíme a půjdeme k moři. Letušky nám předvedli zkrácené povinné "cvičení" a my všichni zapásaní netrpělivě očekávali odlet. Marně. Z reproduktoru se tentokrát ozvalo: Bohužel jsme nestihli odletět včas, teď v 1:00 se letiště zavírá a my budeme muset čekat do 5:00 až se otevře. V letadle to zašumělo. Všichni jsme seděli na svých místech a odmítali uvěřit. Čekali jsme, že si zavolají a řeknou: jo můžete odletět, ale nic. S výrazy největšího utrpení jsme se zvedli a jali se vystupovat. Řekli nám, že ve 2:00 se sejdeme u informací, kde nám dají další informace. My se po mluvení s tou paní z letiště zjistili, že jsme to nestihli o tři minuty a že mají dlouho plánovou údržbu ranveje. Nakonec nás ještě vyděsila, že se uvidí, jestli vůbec poletíme v 5:00 nebo až později. No ve dvě nám naštěstí řekli, že poletíme v těch 5:00, dali nám poukázky 240 korun pro jednoho na jídlo. Říkali jsme si to je fain, když tady všude stojí jídlo 160 a navíc je snad všude zavřeno. No nahoře byla jedna restaruace otevřená. Když jsme se tam navalili nestačili zírat, co se to děje. Skoro nic neměli hotové, a tak rychle začali vyndavat z mrazáků, skladů atd jídlo. Nakonec jsme se ve 2:30 ráno cpali řízkem na letišti místo abysme právě nějak dorazili na místo. Navíc stál řízek jen 100 kč a tak jsme si nakoupili různý drobnosti, sušenky, pití na tu dobu, než poletíme atd. No nakonec už to vše proběhlo v pořádku. Kolem 4:00 nás odbavili a čekali jsme chvíli. Nejhorší bylo, když už jsme čekali v buse, všichni napjatí, ať honem honem, ať už jsme v letadle a nejlépe nad zemí, tak se tam pořád trousili lidi "od nás" krokem alá šnek, no my všichni v tom buse nadávali. Mělo to i světlejší stránky diskutovali jsme tam o tom s takovým mladým sympatickým párem a zjistili, že jednou do stejného hotelu. Těšili jsme se, že bude sranda a že aspoň zbytek dovolené bude fain. Jak pro koho... Pro nás ano, ale to až v dalším díle ;)

RIP hokejistům Jaroslavli

7. září 2011 v 16:20
Achjo je mi z toho opravdu smutno. Dnes se stala havárie letadla s hokejisty klubu Jaroslavl v Rusku, kde působili i naši skvělí hráči Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek a slovenský Pavol Demitra. Všichni zahynuli :( Je to neštěstí, připomíná mi to nehodu Manchester City, která je mi dodnes líto, i když se stala před asi 50 lety a teď znovu a ještě s našimi hráči. Sakra to nemají v Rusku peníze na pořádná letadla aspoň :( Prosím o uctění památky všem, kteří zemřeli, takový mladý kluci, někteří mladší i než já, celý život před sebou, Rachůnkovi se na MS narodila dcera a teď zůstane sama s maminkou... To samé Jan Marek :( Je mi z toho do breku a musím aspoň těmito pár větami uctít jejich památku. Nikdy nezapomenu!!!


Úryvek z rozhovoru s Janem Markem ve středečním Právu
Teď vám navíc asi čas moc rychle neubíhá, když jste v Jaroslavli sám bez rodiny.
Je to těžké. Pro mě je rodina nade vše. Když se nám na začátku července narodil Honzík, tak jsem ho viděl jen tři týdny a pak jsem musel na soustředění. Jednou za dva týdny jsem v létě dostal od klubu na pár dnů volno, ale teď kluka vídám jen přes skype a na fotkách. Musím to ještě měsíc a půl vydržet, pak konečně přijedou manželka se synem za mnou.

Lázeňský deníček III

27. února 2011 v 19:09


Ahoj, ahoj, ahoj,
hlásím se Vám z Lipová-lázně. Počasí se tu teď trošku zhoršilo, sice není taková zima, jako byla, ale přestalo svítit sluníčko a fouká. Takže jsem si zalezla k filmu. Lovely Bones...ach jak já u toho zase vybrečela tunu slz...chvilkami mi přišel ten film zmatený, ale jinak se mi moc líbil. Chci napsat více později. Jinak Vám tu teď něco píšu, když jsem si tu našla chvilku. To víte, je to těžký, pořád je co dělat a když tu mám spolubydlu Janču, tak si večer povídáme, koukáme na tv a tak. Mno nic, takže k posledním událostem. V úterý jsme byli na tanečku, což v překladu znamená, v lázeňské kavárně Martini a na staré fláky tancovat. Nebojte Martini bylo jen jedno a pak voda a kofola, to víte na ekzém se nesmí taky moc pít... Paní servírka povídá, že jestli když jsme dvě takové pěkné slečny, zda by k nám mohla posadit jednoho kluka, že ho nemá kam dát, tak my čekali nějakýho malýho kluka a on chlap :D Mno co Vám budu povídat, házel po mě očkem, pak jsem s ním tančila na ploužáky a že prej se trošku vyzná v lidech, že studoval psychologii, když dělal kurz na záchranáře, tak mi říkal, jaká jsem, celkem se trefil, že prý přemýšlím dopředu než něco řeknu s cizími lidmi, ale se svými, že jsem veselá a uvolněná, že jsem prý inteligentní (och :) a že jsem mazel, že nepotřebuji mít k životu sex, ale spíš to pohlazení a tak... Svatá pravda... Mno s přibývajícím večerem do mě byl Pavel asi víc a víc, říkal mi, že závidí mému klukovi, že ta energie, co ze mě vychází je neuvěřitelná, a že prý jestli je pro něj místo v pořadníku a tak... Bylo to milé, ale pak jsem raději šla s Janou, člověk nikdy neví, že? :)

Pak je to klasika, koupel, ozařování, biolampa, procházky, sprcha, mazání, tv, spánek :D A tak pořád dokola... Je to tady pěkný, klídek, pohoda, žádný stres, až na tu školu. Přesně to jsem potřebovala, trošku najít ztracenou rovnováhu a sebevědomí... Mno škola mě ničí, ta profesorka je pěkná mrška, uvidím, jak ten předmět zvládnu až přijedu, raději se to začnu učit už tady, uvidíme no, jak to dopadne... :)
Jdu Vás teď oběhnout a musím se podívat na tu chall, aspoň umístění a pak postupně začít tvořit cenky, taky chci pohnout s povídkou, něco málo už jsem napsala, ale chci to přidat, až toho bude víc najednou, tak se zatím mějte a smějte :)

Lázeňský deníček II

21. února 2011 v 21:24
Dobrý večer,
tak píšu opět z lázní. Děkuji, že jste můj dess nezkritizovali, ale já vím, že to říkáte, abych měla radost :) Když mě stejně chytla depka...víte nic neumím, na nic nemám talent, nejsem šikovná, fotografie mi nejdou, ztratila jsem náladu fotit, nápady všechno :( Grafika zasekla jsem se a přijdu si pořád jak amatéroš :( Psaní psala bych, ale prostě si nevěřím a stejně by to stálo za prd, tak co vlastně umím? Žádné kreslení, žádné pletení, keramika, tvoření nic... Ach jo :(
Mno odbočím... V lázních celkem fain, to cvičení na míčích v půl 8 ráno bez jídla mě asi zabije, hop hop hop a jsem mrtvá :D Ale jinak olejíček koupel příjemná :) Mno v sobotu jsme si vyrazili do hospůdky Kovárna, spolubydlící Jana říkala, že je to kousek, že tam před pěti lety byla, ale už si to moc nepamatuje, tak jsme šli a šli a šli a pořád nic, ptali jsme se asi třikrát a z koušku byla hodina v rychlým tempu tam a zpátky, aby jsme stihli večeři, no o fous :D V neděli jsme byli v Jeseníkách v divadle na pohádce O zlé čarodejnici, byli tam samé malé děti, tak jsme si tam připadali jako blbci :D Ale bylo to pěkný, tak ráda bych hrála v divadle :( Mě by to tak bavilo, ale k divadlu patří kondice a taky líčení a to na můj obličej nejde dát :(

Dneska jsme šli opět na vycházku na Bobrovník, nádherný penzion a kavárna, fakt jsem si tam připadala jak v nóbl podniku a přitom nebyl tak drahý :) Mno dala jsem si Banana split viz výše :) Mno bylo to fain... Jdu se koukat na Tv, tak se mějte děti a přeji klid a sílu ve všech vašich problémech...

Lázeňský deník číslo 1

18. února 2011 v 21:26
Ahoj bobíci,
tak se Vám hlásím z lázní, dojela jsem v pořádku. Posledních několik stanic jsem byla jak na trní, páč nehlásí stanice a já seděla na levo, takže jsem nevěděla, kde jsme :D Mno nakonec jsem to zvládla. Jsem ubytovaná v jiné budově než jsem myslela, ale jsem jedině ráda, protože tam to, kde jsem měla být, je strašně daleko a tohle kde jsem teď je uprostřed, do všeho docela kousek :) Takže pohoda, hned po příjezdu jsem tady tahala kufry jak cvok, areál velký a já nevěděla kam :D Mno nakonec jsem se ubytovala, tedy spíše doplazila se s kufrem, taškou a batohem do třetího patra a musela mazat k doktorce, jsou tady všichni celkem fain jako doktorky, sestřičky a tak. Pak na oběd, pro mastičky atd. Pak vybalit a večer v půl 10 jsme se spolubydlící vytuhly :D
Spolubydlící je fain, sice je starší, je 33, ale nevypadá na to, tak je to fain, hezky se tu drbeme, škrábeme, mažeme navzájem záda a všechno :D Jak si člověk rozumí se stejným problémem :)
Jídlo celkem dobré, kuře, filé, hovězí v okurkové omáčce... Procedury super, ráno cvičení na lačno mě sice málem zabilo, ale jinak pohoda. Koupele v olejíčku příjemná, zábal kde jsem málem usnula a biolampa jde to. A tak prostě to jde, akorát jsem vždycky tak utahaná tady, že bych pořád spala a už ani ten internet mě neláká člověče :)
Nějak nemám nápad na design, nějak mi nic nejde nevím co, když bych aspoň žrala nějakou celebritu, tak je to snadný, ale to já taky ne :) Poraďte mi něco :)

zdroj obrázku: lazne
 
 

Reklama