Deníček

Už se zase těšíme na Ježíška

20. prosince 2011 v 20:19
Ahoj,
jsem hrozná já vím, ale před měsícem se stala jedna věc, která se teď před Vánoci postarala o to, že jsem teď na poslední chvíli sháněla a vyzvedávala dárky a podobně, brala si hodně volno v práci, které jsem teď musela nahrazovat a tak. Navíc jsem většinu všeho zařizovala já, protože moje maminka je ve stavu zhroucení... Jsem z toho všeho unavená a už se těším na 24.12 večer, až si v klidu sednu k letošní nové pohádce a aspoň na chvíli snad budu mít klid. Teď se právě chystám balit dárečky a nějak se mi nechce. Jsem z toho všeho taková nějaká smutná, všechno mě to tak nějak trápí, strašně přemýšlím o budoucnosti, o tom co bude, jak to všechno zvládnu a všechno mě to děsí čím dál víc... Kéž by ten příští rok byl o něco lepší a klidnější... Pro nás pro všechny, protože každý z Vás má nějaké problémy a já si opravdu přeji, aby příští rok byl pro všechny lidi příjemnější, jenže když pomyslím na ty reformy, škrty a zdražování optimismus mě přechází...

Pro lepší náladu jednu koledu, kterou má moje maminka moc ráda...

Somewhere over the rainbow....

5. prosince 2011 v 18:34
Ahoj,
vracím se zpět po delší odmlce. Stalo se toho hodně, něco o čem se mi nechce mluvit, o čem ví jen pár lidiček, kteří se zajímali a já jim moc děkuji, že mi tolik pomohli (mezi nimi i Babunka a Clare, které se mě snažili vyslechnout a potěšit). Mám pocit, že mě to změnilo. Přijde mi teď všechno ostatní tak malicherné, třeba to, jak mi klesla návštěvnost... Mám pocit, že jsem překročila tu hranici dospělosti už na plné čáře a mohu si od teď žít svým životem (on by si to přál). O těch asi 16 dnech tedy mluvit nebudu.

Začnu tím, že jsem měla včera svátek. Dostala jsem i přes to všechno několik hezkých dárků. Především od Standy jsem dostala sluhu, nemyslím černocha, ale kovového sluhu na oblečení, kterého jsem chtěla k nám na chatu do pokojíčku, protože se tam věčně válely některé mé hadry. Dále jsem od něj dostala voňavku a deodorant Adidas, který mám ráda. Od rodičů barvu na vlasy barvy skořice, jenže si musím koupit ještě jednu, protože na moje vlasy je jedna málo, pak nový šampon a rozčesávadlo, protože na moje vlasy je toho strašně málo všude. Od babi a dědy...jsem dostala peníze jako vždy, abych si něco koupila a od švagra a švagrové flašku Jahody Polar limes, bonboniéru Pistáciové košíčky a pěknou krabičku se žvýkačkami.
A od sestry krásné pyžamko, sice trošku větší, ale tak aspoň mě nebude mačkat, jen doufám, že mi nebude padat :)

No a v práci jsem dostala kytičku a bonboniéru, to zase budu vypadat po takových sladkostech. Jinak Vám přeji krásného Mikuláše, ať Vás neodnesou čerti a něco dobrého dostane :)

Na závěr jedna tématická...

Výměnné pobyty-promarněná příležitost

12. listopadu 2011 v 20:04
Koukám, že už jsem delší dobu nic nepsala :) Asi ani není nic nového, co bych měla sdělovat, ale dneska se chci o pár věcech zmínit, tak píši.

Včera jsem byla na párty, pořádal ji přítel mé kamarádky ze základky, Španěl, seznámila se s ním na Erasmu (výměnném pobytu) v Belgii. Mělo to být pro ní překvapení a a tak bylo fain, že nás sice znal jen z doslechu, ale našel si nás na facebooku a pozval nás, protože věděl, že Zuzka bude mít radost. Moc se mi nechtělo, Verča jela se svým přítelem a já bych šla sama, nakonec mi Verča volala, že má spoustu času a tak jestli se sejdeme, že nás pak přítel vezme autem. Bylo to strašně fain, přítel byl pohodář, hned jsme si padli do noty, takový to, když oba znáte toho druhého z doslechu a ještě zjistíte, že jste naladěni na stejnou vlnu a za chvíli se bavíte jako kdybyste se znali aspoň pů roku :) Dorazili jsme tam, bála jsem se, mělo tam být několik lidí z Erasmu, tudíž nemluvící česky, já a moje angličtina nic slavného, většinou i celkem rozumím, ale mluvit mi nejde. No nakonec to bylo celkem fain, všichni se snažili mluvit srozumitelně a odpouštěli mi mé chyby a věty typu: ano, ano, to je super, já studuji Informační studia a knihovnictví, baví mě to, co Ty, ano ano, já myslím, že atd, prostě ne moc dlouhé a rozvité věty :D Nakonec tam byla většina Čechů, ale občas se mluvilo anglicky, já spíš tak poslouchala a všichni mluvili o Erasmu a o tom, kde všude byli a tím se dostáváme k jádru problému.

Všichni kdo mohli z mých známých už na Erasmu byli nebo třeba v létě tři měsíce v Anglii atd a já nikde, připadala jsem si jako úplná nula, začala jsem o tom přemýšlet a lituji, že jsem taky na Erasmus nejela, jenže ono to prostě není jen tak, obdivuji ty lidi, že se dokázali sebrat a jen tak odjet třeba na půl roku do Belgie nebo Finska. Já bych se zbláznila, vždyť bych tam byla úplně ztracená, anglicky umím říct pár vět a domluvit to podstatné, s lidmi bych si asi i něco řekla, ale představa, že sedím ve škole a oni na mě mluví jen anglicky bych se asi zbláznila :( Možná bych to i překonala, ale je tady další věc, která mě drží, abych nikam nejela, nechci aby to znělo hnusně, ale drží, nedovedu si představit, jak by vypadal náš vztah se Standou, kdybych se sebrala a na půl roku odjela někam daleko... Další věc, kde bych tam někde ve Finsku sháněla třeba doktory, kožní atd, přeci bych nelítala kvůli tomu do Prahy? Za další, kde na to vzít peníze? Copak kradu, když jsem slyšela, kolik to stojí, nechápu, kde na to všichni ty lidi berou, tedy většina od rodičů, ale stejně... Proč mě to sakra přes všechny tyhle jasné proti tak láká?!

Jaké jsou Vaše zkušenosti s Erasmem? Byli jste? Chtěli byste? Proč ano? Proč ne? Povídejte :)

Výjimečné štěstí

7. listopadu 2011 v 21:34
Ahoj bobíci,
jak se máte? Já jsem ve čtvrtek dostala nachlazení a tak jsem pátek víceméně proležela a víkend až na nějakých pár úklidových činností taky, takže se vlastě nic zvláštního nedělo :) Zítra jdeme se Standou do kina na předpremiéru Lovci hlav. Jak to ptáte se? Usmálo se na mě štěstí a vyhrála jsem to na facebooku, přidávala jsem si nějaké stránky o knihách a na jedné byla soutěž, tak jsem se zúčastnila a vyhrála!!! :) Je to snad poprvé, co jsem něco vyhrála (nepočítám jednu 500, kterou jsem dostala jen proto, že rušili mů oblíbený dětský časopis a poslali každému něco :D) a aby toho nebyla ten samý den jsem vyhrála jednu knížku přesněji Emily Strange divná a divnější, každý den čekám, až mi dorazí poštou, je to sice spíš dětská knížka, ale mě to nevadí, já to mám ráda :) Jinak na twitteru jsme se bavili o knížce Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli a já slibovala recenzi, až to dočtu, ta recenze je, ale ne tady, je na mém novém blogu, který chci věnovat všemu, co souvisí s knihami, takže kdo pozorně čte tak mu neunikne a bude vědět, kde ho najde :) Achjo zase jsem dnes nic nestihla a to jsem si myslela, že si konečně aspoň trošku udělám tu osnovu na BP, když já jsem v tom úplně ztracená, nevím, co tam dát a ptát se vedoucí i přijde pořád blbé :( No snad to nějak zmáknu :) Vás prosím hlasujte o téma projektu, ráda bych ho rozjela :)

Hezký večer
Bastera

PS: tuhle cenu jsem získala za ty dva avatary s Rihanou a po mě byl ještě bronze dvakrát :)









EDIT: ehm dala jsem tam špatný odkaz už je opraven, tak hledejte :)

Vcelku úspěšný lovecký den jedné téměř dospělé slečny

2. listopadu 2011 v 23:44
Pár dní jsem se zase neozvala, ale to víte, bylo toho hodně a hlavně jsem objevila spoustu krásných blogů o knihách, jen mě tak trklo do hlavy, že skoro všechny jsou o fantasy a magii a tak, napadlo mě, že bych udělala něco podobného pro všechny druhy-proč zanedbávat klasiku, detektivky, historické romány, teď jen řeším, jestli to míchat sem, asi raději ne, tohle je takový můj osobní deníček, dříve se psalo do bloku a já dnes píšu do blogu :)

Dneska jsem měla lovecký den a podařilo se mi ulovit většinu, co jsem chtěla. V knihovně jsem se konečně dočkala a mohla si na dva týdny půjčit čtečku elektronických knih značky SONY, je trošku pomalejší a sekavější, ale chtěla jsem si jí vyzkoušet a obávám se, že jsem se ujistila v tom, že bych nějakou čtečku chtěla. Dále jsem si půjčila tři knihy a to Eragon, Barva kouzel a Dítě proroctví. Tušíte správně všechno to je "fantasy" trošku mě nějak ovlivnili ty blogy, které jsem teď procházela a řekla jsem si, že už jsem dlouho nic takového nečetla a že bych si mohla udělat pauzu od mé milované Agathy Christie a všech klasik, které jsem teď četla. Těším se na to jako malé dítě. To mě navádí k tomu, co mě od včera trápí v hlavě, Babunka řekla, že jsem už asi moc dospělák a já nad tím včera tak přemýšlela a došlo mi, že má pravdu. Už nejsem ta bláznivá holka, která dělala kraviny a vymýšlela kraviny. Změnila jsem se, dospěla jsem, zestárla. Místo toho, abych řešila ty klasické věci, které se řeší ve Vašem věku, řeším, zda si smím koupit něco na sebe, abysme šetřili peníze a mohli žít se Standou spolu, řeším, jak napsat bakalářku, jak být úspěšná v práci, jak se naučit vařit, abysme měli co jíst, kde co si koupit do výbavy, abysme pak nesháněli všechno najednou. Přijdu si strašně stará, přijde mi, že to všechno přišlo nějak moc rychle a já pořád nevím, zda už se cítím na to být ta zodpovědná dospělá osoba. Nejhorší je, že si to člověk ani neuvědomuje nebo uvědomuje, ale nechce si to přiznat, už jsem hodně přemýšlela, že v mém životě dělám věci a zastávám roli toho dospělého, alě nedošlo mi, že už jím asi jsem. Jsem z toho zmatená, musím přijmout fakt, že to sice přišlo poměrně brzy, ale že už to tak je a že tento proces dospívání nechci zažít znovu. Chci být dospělá, jen se toho hrozně bojím...

No nic přejdeme k veselejší fázi. Byla jsem se Standou nakupovat potřebovala jsem si koupit skoro vše, takže jsme začali s bundou a svetrem. No je fain, že v Gate mají pěkné bundičky za nějakých 500, jenže jaksi i velikost XL (normálně nosím tak M) mi byla jaksi dost malá, už chápu proč tam zůstali všechny S a XS, protože ani nudle se do nich nevešly :D No nakonec, když už jsme byli na Václaváku, jsme se šli podívat ještě do New Yorku, našla jsem tam krásnou bundu, jenže jaksi M mi bylo malé a XL velké, L bohužel neměli, nakonec jsem našla jednu pěknou v M, krásně mi pasovala, není úplně taková jako jsem chtěla, ale cítím se v ní pohodlně a to je pro mě hlavní :) Takže po chvilce přemýšlení (zda za ní tolik utrácet) skončila, v rámci akce "začni si sebe konečně vážit", u pokladny, spolu s ní ještě jeden taky dražší svetřík, ale taky hrozně příjemný, nakonec přibyl ještě jeden červený z Tesca, je jedno, že k němu nemám co nosit za tričko, kromě jednoho bílého a jednoho černého, co mám, ale když mě se ty červený tak líbili :D Takže x peněz v čudu, ale mě se aspoň trošku vykouzlil úsměv na tváři.
Ten mi zmizel poté, co jsem přišla domů a srovnala knihovnu, páč už jsem neměla kam ty knížky z knihovny dát. A vykouklo na mě tohle, všechno do školy a to tři hlavní, které mám v aj a musím je přeložit tam nejsou, docela mě to děsí, zrovna tak jako to, že nemám na zítra na konzultace osnovu, musím ji napsat, že přijdu příští týden, až budu lépe připravená.
Toť asi tak vše z mého dne, o práci mluvit nemusím, tam není nic nového. Snad jen ještě dvě věci. První dneska mě děsně bolelo koleno, asi bych měla začít zase nosit tu zdravotní vložku a dorovnat si tak svou zkrácenou nohu :D A druhá rozhodla jsem se pokusit zase trošku zhubnout, aspoň trošku, abych si nepřipadala jako tlustý prase, tak jsem zvědavá, jak dlouho vydržím, od zítra nic nejím a jejich nucení čokoládky v práci atd jim pěkně zatrhnu, žádné sladkosti! :D

Mějte se hezky
Vaše dospělá Basterka :)

Výročí blogu

23. října 2011 v 20:53
Ano včera jsem měla výročí, celý týden jsem na to myslela, až jsem na to zapomněla, napravuji to dnes :) Jsem tu již rok a ačkoliv jsem nebyla občas úplně aktivní, doufám, že jsem se tu o to starala poctivě a že se Vám tu se mnou ten rok líbil :)

"Céčka, já sbírám céčka, v tom je ta léčka..."

20. října 2011 v 23:17
Nadpis neřešte, jen mi trošku z toho hrabe :) Dneska jsem byla ve škole od 8 do 19, teda přesněji ve škole, pak v práci na tři hodiny a pak zase ve škole a navíc na povinných předmětech a těch nejtěžších, takže čtvrtek je pro mě horor :) Zítra do práce na odpolední taky nic moc, ale aspoň se vyspím :) No a v sobotu žádný leháro, hezky pěkně pracovat na projektu, uklidit si skříň, vyházet tu tunu věcí, které nenosím a zabírají místo a pak vysát a večer mi přijede meine Liebe :) Od jednoho spolužáka jsem si nechala dovézt ze Štrasburku, kam občas jezdí na nákup kozí sýr a cidery. Moc se na to těším, teda ten Cider jsme už ochutnali, na tátu je to moc slabý, ale mě to vyhovuje, je to něco jako zkvašený jablečný mošt, teda chuťově jinak je to nějaký jablečný víno či co, ale moc dobrý :) Hromadí se mi knížky z knihovny, které musím přečíst na práci a knížky, které chci přečíst jen tak, nějak mě zase chytila literární nemoc a tak bych chtěla zase přečíst skoro každou knížku, kterou potkám, je to se mnou těžký :) Navíc jsem se jen tak byla podívat v Levný knize, sakra tam mají knih, které bych chtěla áááá. Být milionářka, koupím si bydlení a pořádně velkou knihovnu :D :D Omlouvám se za fotosoutěž, stále vyrábím ceny, ale moc času není a pořád se nemůžu rozhodnout, která fotka je nejlepší, ale do neděle to stopro bude, jestli ne, tak si snad budu hodit mašli :D :D Mno nic jdu spát, jen abych napsala, co se děje :) Jinak doufám, že se Vám líbí tady těch několik změn, ke kterým došlo :) Jen mi tu nějak chybí komentáře :)

Mějte se hezky
Ahoj

Pár poznámek

17. října 2011 v 23:23
Uff tak jsem udělala kus práce, sice to není vůbec vidět, ale to nevadí, já to vím :) Vy co jste se nenašli v "ONI" neděste se, jen jsem ty, co vím, že přispívají opravdu nepravidelně, jsem strčila do více, protože se mi je nechtělo mazat, ale zase je tam nechávat se mi také nechtělo :) Jinak jsem pozměnila jména kategorií na takové osobitější a docela se mi to líbí :) Doufám, že už nikdo nebude zase hledat návštěvní knihu, když je celkem viditelná :D Dále jsem si všimla, že mi rubrika poezie zeje prázdnotou a tak jsem se rozhodla, že budu pravidelněji nějakou přidávat, bohužel ne mojí, protože žádnou nemám :D Ale už mám nějaké typy, snad se bude líbit. To je zatím vše, zítra se bude pokračovat v úpravě :)
Pa

Návrat ztracené dcery

9. října 2011 v 19:13

Moji nejdražší,
s radostí Vám oznamuji, že se alespoň částečně navrací Vaše ztracená dcera :D Život je těžký, nic nestíhám, ale přesto už jsem to nemohla vydržet, stejně jsem vždycky koukala na blogy některých mých oblíbenců, ale nechtělo se mi nic psát, kdybych něco napsala, hned by si každý myslel, že jsem zpět a nebo by si ostatní mohli říct, že je to nefér, že k někomu napíšu a k někomu ne a tak jsem spíš jen tak občas na nějaký blog zabloudila a zase pak utekla. Říkáte si, že jsem vlastně ani neodešla, v pravdě ani ne, ale opravdu jsem nestíhala nic, žádné důležité věci a zakázala jsem si blog, protože jsem na něm trávila příliš mnoho času :( Situace se nezměnila, nestíhám stále nic, stále víc povinností mám v hlavě, na papíře a všude a stejně je nestíhám, zapomínám a depčím z toho, ale stejnak jsem trávila spoustu času na netě a co víc úplně bezcílně jsem tak pořád překlikávala z twitteru, facebooku na seznam, gmail a další a pořád tak nějak "čekovala", zda něco nepřibyde, takže jsem se rozhodla, že na to kašlu a alespoň jednou za týden se na blogu objevím, taky jsem hodně přemýšlela o tom, že chci změnit celý koncept mého blogu, udělat ho víc osobnější, zajímavější, hezčí. K tomu byl docela chtěla i nový design, jenže víte, jak moje designy vždy dopadnou úplně jinak, amatérsky a já jsem pak zklamaná, tak mě napadlo, zda by se nenašla nějaká dobrá duše, která by mi design udělala, případně nějak nakopla k němu :) Chtěla bych něco víc profesionálnějšího takového "webového" víte jak to myslím :)

Co se všechno událo, co jsem tu nebyla? Hodně věcí a zároveň nic. Pořád tvrdě makám, už jsem tam jak doma, ale svým způsobem mě to baví a uspokojuje ta práce, navíc teď, když odešel jeden kolega budu i na výpůjčním pultě, takže v kontaktu s lidmi a nevím, máma řekla, že teď žiji svou prací, asi to tak bude :) Dále mi začala škola a od první chvíle mě vytáčí, pořád nějaké projekty, úkoly atd a všechno s moji bakalářskou prací, na kterou jsem ani nešáhla samozřejmě, hlavně pořád nějak pořádně nevím, co budu přesně tedy psát a začíná mě to děsit i ve snech, protože pořád někdo o tom mluví, profesoři chtějí naši osnovu, 15 prezentaci, rešerši zdrojů a všechno. Dále jsem se nějak posedla Harry Potterem, protože jak byl ten poslední film, Standa to od někoho dostal audio a tak to posloucháme atd, takže mě to zase nějak posedlo :D Dále sleduji Glee a konečně se blížím k třetí sérií, a začala jsem koukat na The secret circle, je to sice dost podobný TVD (od stejné autorky knižní předlohy), ale aspoň tam nejsou upiří (zatím?!) :D V Turecku bylo báječně, všechno povím zítra ve zvláštním článku a dám odkaz na fotky, kdo neviděl na facebooku :) Doma je to pořád stejné, mám to tu ráda, ale přeci jen už se postupně těším na vlastní bydlení, Standa už naštěstí taky začíná sdílet podobný pocit, takže prostě tak nějak až dodělám bakaláře (v květnu, červnu doufám) se prostě sebereme a odstěhujeme. Standy máma špatně snáší narážky, tak snad si do té doby uvědomí, že už nejsme malé děti a umíme se o sebe postarat. To je asi vše podstatné :)

Tak se mějte a možná dnes později večer, možná zítra tu :)

Letí letí letí letí...

13. září 2011 v 0:23
Ahoj,
tak se zase po dlouhé době hlásím, já vím, stojí to se mnou za prd, ale to víte prostě blog mi hodně pomohl v době, kdy jsem se cítila sama a potřebovala jsem se někde vypovídat, vyřádit, projevit atd, jenže teď mám pár kamarádů, s kterými se vídám častěji než dřív a řádím a projevuji se v práci a pak už ani nemám náladu ještě něco zde psát nebo tak :) Na vaše blogy chodím občas, čtu, jenže se mi ani nechce komentovat a když chce, tak se mi to vymaže a já se pak vzteknu a kašlu na to :) Jak se mám? No střídavě polojasno, oblačno, občas s přehánkami a sem tam je i jasno :) Tvrdě pracuji a zvykám si, že už asi po zbytek života (důchodu už se asi nedožijem, páč bude asi až ve 100 letech) budu pracovat. No co chci se osamostatnit, tak si na to musím vydělavát. Je aspoň fain vědět, že o Vás v práci stojí, když mi přendali stůl na větší, mám si koupit koš atd., je to fain :)

Připravuje se k moři, v pátek odjíždíme do Turecka, poprvé, jsem na to šíleně zvědavá, jsme zvyklý na blízké Chorvatsko, tak jsem zvědavá, jaké to bude tady. Mám akorát jedny plavky a ještě skoro nic sbaleno, ale pohoda :D Pomalu ale jistě se taky připravuji do školy. Blbé je, že ty blbci se u nás vždycky serou strašně s rozvrhem a tak nám ho dají až příští pondělí, když v pátek odjíždím a nemůže se tedy na něj v klidu podívat a promyslet si to :( A tak budu shánět u moře internet, abych se vůbec zapsala no děs běs...

Co je ještě nového? Že to doma teď občas trošku skřípe to asi nové není :D Shodli jsme se s mamkou, že už pomalu nastává čas, kdy budu potřebovat svojí domácnost :) Jinak v pátek jsem si udělala volno a konečně vyrazila na ten slibovaný výlet od Rachel do liberecké zoo, bylo to moc krásné, z Prahy jsem busem v Liberci za hodinu, což je opravdu príma, už jsem tam několikrát byla, ale spíš vždycky jen v zoo autem nebo v knihovně autobusem se školou na exkurzi, ale takhle jsem vystoupila na autobusovém nádraží (Rachel by mě hned opravila, že se tomu tak neříká, že je to prostě Fügnerova nebo jak, ale pro mě je to autobusové nádraží :D), koupila si lístek, jenom za 16 (v Praze stojí 24 nebo 32) a jeli jsme do zoo. Miluji zvířátka, liberecká zoo je strašně malá proti pražské, zvířátka tam nemají moc prostoru, ale je moc hezká a člověk je aspoň vidí, v Praze mají kolikrát tak velký výběh, že je marně hledáte a foťák to opravdu nezachytí :) Mají tam krásné lachtany, úplně jiné než v Praze, nemohli jsme si nechat ujít cvičení :) Taky jsme tam viděli surikaty, jak je krmí, normálně jak tam cupovali myš a kuře atd, to by do těch potvor člověk neřekl :) Nejlepší byli tři pávi, co jsme potkali u pelikánu. Jeden zaměstnanec zoo si tam odložl vozík, ve kterém byla miska s červy a larvami atd, a pávové mu to vyžrali :D Poprvé v životě jsem taky slyšela živý důkaz věty: řve jako pavián. Ti tam totiž spustili takový řev, že jsem se skoro až bála... Pak mě Rachel vzala na nejlepší kebab v životě (je jedno, že jsem možná asi ani nikdy jiný neměla, ale nikdy už určitě nebudu jíst lepší :), byl opravdu vyborný (i ta cibulka Rachel :D) A nakonec vrchol celého dne, Mojito bar a Mojita všech možných příchutí jen za 50 korun, no dala jsme si každá tři, nejlepší bylo asi s příchutí maracujy, mňam, ani se mi nechtělo odjet, když jsem odjížděla měla jsem skoro slzy v očích, jak to bylo krásné celý ten den... s NÍ...

Toť asi ve zkratce vše, nevím zda se do pátku ještě ozvu, každdopádně mějte se krásně!
Ahoj

Fishing

23. srpna 2011 v 18:34
Ahoj,
tak se zase ozvývám. Myslela jsem si, že tento týden budu mít víc času a tak vše dodělám, ale opět ne... Víkend byl skvělý, byly jsme na rybách, Standa mě nikdy nechtěl vzít sebou, že je to pánská jízda, ale s přítelkyní našeho společného kamaráda jsme vymysleli, že nás tam Standa až pojede v pátek za nimi vezme. Mno kamarád na to přišel, ale ostatní koukali :) Byl to fain víkend, ryby moc nebrali a Standa byl trošku zklamaný, ale nakonec chytil štiku, jesetera i kapra, sice na wobler a ne na halibut, ale i to se počítá :) A já si poprvé zkusila lov na přívlač a chytila jsem krásnou štiku, prý cca 60 cm, já na to odhad nemám, ale jedna ještě větší se mi těsně před vylovením vyhákla. Bylo to strašně fain a doufám, že mě ještě někdy vezme sebou. Včera v práci do tří, pak jsem přišla, vytřela, nádobí, chvíli jsem si sedla k pc a pak jsem jela na zumbu, která odpadla, takže fain. Vrátila jsem a bohužel se dozvěděla velmi nemilou věc, o které se však moc bavit nechci, abych to nepřivolávala :( Od té doby to stojí za prd, dneska z práce jsme šli koupit mamce ještě nějaký dáreček, pak s Catty,vytřít atd. a za chvíli přijde mamka a budeme dělat muziku na oslavu narozenin. Zítra zase do práce, přijdu, poklidit a ve čtvrtek hned po práci na chatu pomoct mamce s chlebíčky, vařením, pečením, úklidem a vším... Všechno mě to tak unavuje, opravdu pořád se mi chce spát, pořád se mi chce z ničeho nic brečet, mám chuť vlézt si do postele a zůstat tam dva dny, ale copak to jde? Jsem z toho tak utahaná, fyzicky a hlavně psychicky, nemám na nic sílu, nemám na nic chuť :(

Rachel byla dneska u zubaře a trhali ji chudince moudrák a to bude muset na zkoušky zítra a pozítří, tak na ní budu myslet... Připomíná mi to, že bych se měla taky objednat, sakra nic nestíhám, ani to debilní cvičení, ani doktory, ani tu lymfatickou masáž, co jsem si koupila a kam chci vždycky zavolat, ale než se dostanu domů, tak na to zapomenu. Ach jo :( Moc jsem Vás asi nepotěšila mým depresivním článkem, já vím no, ale co se dá dělat...

Zájezdy, dovolená, Invia, last minute, hotel...chvíli ani vidět :D

16. srpna 2011 v 23:33
Ahoj,
tak jsem se konečně dokopala taky zase něco napsat. To víte práce, angličtina, schůzky a shánění dovolené dává zabrat. Musím říct, že už jsem měla sto chutí koupit první zájezd, který uvídím, den co den jsme strávili hledáním nějakého hotelu v Turecku, který by nebyl dál než 600 metrů od pláže, neměl plíseň a podobně na pokoji, měl alespoň trošku normální stravu a byl za cenu, kterou si můžeme dovolit, když už jsme je našli, tak už byli prodaný až do 27.9! Nakonec jsme prostě jeden vybrali a je to, už žádný starosti, už žádné hledání recenzí a odškrtávání v již už třikrát přepsaném záznamu... :) Ještě to musíme zaplatit a zařídit to mamkám, ale už ze mě spadl ten největší stres... Teď jen doufám, že jsme nevybrali ten nejhorší :)

V práci mě to začíná štvát, protože zase dělám teď diplomové práce a nejen, že už mi ta politologie a mezinárodní studia, která dělám lezou krkem, ale navíc mi to připomíná, že je nejvyšší čas začít psát vlastní práci, na kterou jsem ještě nešáhla a to musím přeložit 4 anglické zdroje (minimálně) no s mojí "slovní zásobou" to bude docela sranda :) Ale aspoň jak teď chodím na tu angličtinu, tak se do toho zase trošku dostávám a snad to nějak půjde, těžce, ale půjde :) Strašně mě to tam baví, ani si nepřipadám jako blbec, když ze mě občas vychází jen ééé I think ééé, ale to je spíš tím, že neznám slovíčka, jak to vyjadřit nebo spíš vůbec nevím, jak to vyjádřit vůbec i v češtině, natožpak v aj, ale lidi jsou tam strašně fain, je to spíš takové klábosení, hraní, než učení a přitom jsem se naučila spoustu nových slovíček a trošku se otrkala a nebojím se vůbec něco říct :) Mám z toho fain pocit :)

V sobotu jsme byli s mamkou v zoo, jak já miluji Pražskou zoo, příští týden sem hodím o tom článek a přidám pár fotek, které jsem udělala, i když v opravdu těžkých podmínkách, chvíli déšť, chvíli slunce, digitální zoom, protože pražská zoo je sice krásná a velká, ale zvířátka tím pádem dost daleko na můj foťák, a jelikož jsem ohleduplná ke zvířátkům, tak většinou bez blesku, takže kvalita asi nebude úplně nejlepší, ale snad najdu pár ucházejících :) Dneska jsem byla konečně s R. a bylo to moc fain už se těším na zítra.

Už je zase tolik hodin... jdu si lehnout, zítra na mě zase čeká pár evropských unií, teroristů, mezinárodních vztahů, politických stran a podobné hrůzy :)

Šlapy, šlap aneb Petřínská rozhledna

8. srpna 2011 v 23:53
willemaanimace
Ahoj :)
tak se zase hlásím. Byl to náročný týden, ale pěkný, tenhle týden bude o něco horší. Tak v úterý jsem si vyzvedla konečně pas a můžeme na dovču :) Odpoledne přijela Jana, koupili jsme si dobrůtky, došly na kafe a pak si pustili Znamení, ještě jsem to předtím neviděla, dobrý film velmi se mi líbil :) Ve středu jsme si šli nakoupit a udělali si dobrý obídek a pak vyrazili po Praze. Vzali jsme to přes Kinskou zahradu hezky procházkou, jak se to změnilo, pamatuji si to jako malá, jak jsme tam chodili pořád a teď najednou se to tam úplně změnilo, nové cesty, zabrádlí dřevěnné atd. Je to zvláštní pocit, když jdete někam s někým poprvé, když on tam nikdy nebyl a vy vzpomínáte a vyprávíte jak jste tam chodili v dětství, jak to vypadalo. Vidíte to všechno najednou jinými očima, dospělejšími. Koukali jsme na kachničky, na dovádějící pejsky ve vodě, na kapry, na krásné stromy a já najednou úplně zapomněla, že jsem v Praze, v hlavním městě, odhodila jsem shon a všechny věci a jen si užívala roli průvodce. Takto jsme došli až na konec Kinských zahrad a vydali se k Petřínské rozhledně. Po cestě jsme se stavili u růžového sadu a asi dvacet minut strávili procházením bludiště na zemi, protože nějaká paní překážela v cestě a Jana se vždycky ztratila :) Pak jsem si koupila zmrzlinu, Twistera, jak já ho dlouho neměla, v tom pařáku co byl bodl :) Takhle jsme dorazili až k Petřínské rozhledně. Zaplatili docela drahé vstupné na to, že jdete jen na vyhlídku v podstatě a šlapali. Vyšlapali jsme si 299 schodů, cestou se sráželi s pár cizinci, kteří nepochopili, že po jedněch schodech se chodí dolů a druhých nahoru a brali to v protisměru :) Vyhlídka byla krásná a stálo to za tu trochu námahy, co mi ty schody dali :) Bylo krásné počasí, vidět bylo široko daleko a až na ten nával turistů to bylo velice pěkné. Pak jsme sešli Petřínem na Újezd, dali si tam v jedné cukrárně, kde jsem kdysi dávno měla brigádu, výborné kafe a dortík a šli na šlapadla. Poprvé v životě jsem šla na šlapadla, dřív jsem to měla od mamky vysloveně zakázáno, protože se bála, aletentokrát jsem se jí to prostě oznámila :) Půjčili jsme si za 200 na hoďku šlapadlo a zrovna na nás vyšlo jedno takové dost těžké, takže jsme šlapali jako o závod, Janě moc nešlo řídit a tak jsem to převzala já a kupodivu mi to docela šlo, kochali jsme se výhledem na Karlův most a houpali se ve vlnách Vltavy. Celkově to byl krásný den.

Ve čtvrtek jsme ráno poklidili a došli si na oběd na pizzu do Einsteina, měla jsem šunkovou a byla vynikající. Pak jsme se s Janou rozloučili a odjela. Když jsem se vracela stavila jsem se pro mamku a šli jsme nakoupit, ano zmokli jsme jak nejvíc jsme mohli :) V pátek jsem byla v práci a pak měla sraz se sestrou a sestřenicí, neviděla jsem jí asi tři roky, bydlí v Portugalsku, bylo to fain. Standa mě překecal, ať se vykašlu na HP servis a dám si notebook raději přeinstalovat za pětikilo u jeho známýho. Tak jsme ho tam v pátek dali a v sobotu byl zpátky, vyčistěný a ještě dokonce s Windows 7, tak teď mě akorát zlobí jak se pořád instalují ty pitomé aktualizace, že jsem se k němu dostala v podstatě až teď. Ale je fain pocit, mít ho čistý, asi si taky koupím hadr (hardisk :D) a fotky a sem tam filmy si nacpu tam, protože mi to zabírá hodně místa.

Tenhle a příští týden budu pracovat jako divá, vždycky do 1 a v půl 2 mám angličtinu zdarma od Caledonian school, dneska byla první hodina, bylo to fain, bavilo mě to, akorát prvních pár minut jsem tam seděla jak bluma, nervózní a červená jak rajče, protože já a mluvit anglicky moc nejde dohromady, ale pak jsem se snažila, lidi byli fain a nikdo se na mě nedíval jako že mluvím jako úplný debil :D Tak jsem zvědavá na zítra :)
No nic jdu spát, jsem utahaná, snad bude zítra už počítač v klidu a já Vás oběhnu a odpovím na komentáře :)

PLUS jedno video z Glee, dokonalá scéna, škoda, že když jsem to udělala jako video s písničkou, tak se písnička trhala, protože ta byla k tomu dokonalá :) Avatar v článku od Babunky

Quinn: "What are you doing Friday night?" Puck: "Just the usual. Stand outside the 7-Eleven and look depressed until someone offers to buy me beer."

1. srpna 2011 v 22:47
Ahoj,
tak se zase hlásím. Pořád pracuji, ani jsem Vám neřekla, že mi šéfová přidala150 hodin na dva měsíce, takže celé léto budu v práci no, stejně není hezky :D Už mi z té psychologie hrabe :D Pořád jak zvládat stres, stres na pracovišti a já to mám signovat a nemít z toho stres :D Dneska jsem měla "rande" s Růženkou a strašně jí to slušelo opravdu :) Zítra mi přijede návštěva Jana z lázní a bude tu do čtvrtka do rána. Někam půjdeme na procházku atd, a budeme vařit něco moc zdravého, protože Jana nejí skoro nic :D Zítra si jdu vyzvednout pas. Už hledáme dovolenou, ale nějak nic moc jsme nenašli, nejsem moc náročná, ale musím si vybrat mezi super recenze, ale daleko pláž, což v Turecku je problém, protože jsou tam všude silnice atd nebo recenze jakž takž a pláž blízko. Uvidíme no, co z toho vyleze, ale už bych jela :) Jinak jsem dočetla Spalovače mrtvol a byla jsem nadšená, tedy ne že by to nebylo dost drsný, ale prostě ten styl a všechno se mi moc líbil :) Teď čtu Sophiinu volbu a pak taky Třetí dívku od Agathy Christie, začíná mě zase bavit číst a to je fain :) To je asi tak všechno, ve středu tu nebudu a zítra a ve čtvrtek jenom možná :)
Tak se mějte hezky :)

S Harrym skoničla jedna velká éra mého života

28. července 2011 v 20:29
Ahoj,
nejdříve začnu jinými událostmi a to tím, že jsem musela do zítřka sehnat obroučky brýli, protože jedna mámy známá měla skla v akci, nakonec jsem koupila i obroučky tam, po třech dnech hledání. Když už jsem zkoušela asi 50, tak už mi stejně připadali všechny stejné a tak jsem prostě vybrala jedny, které mi přišlo o něco hezčí než ostatní. Jo sice se mi líbili jedny pěkný do vínova, ale za 2600 a vzhledem k tomu, že moje skla se musí kvůli cylidru vyrábět, tak jsou dost drahý samy o sobě, takže jsem nakonec vybrala za 905 v akci :) A to prosím tyto. Dále mě zuby stále bolejí a zubařka mě poslala na rentgen osmiček, jestli nerostou blbě, tak uvidíme co z toho vyleze :)
No a nakonec, včera jsme byli na Harry Potterovi, kvůli Standovi na dabingu a jenom 2D, protože jsme to měli za 89 korun jenom :) Bylo to krásné finále. Trošku mi i ukáply slzy. A odcházelo se mi z kina s těžkým pocitem. Tímto filmem skončilo mé desetileté žití s Harry Potterem. Už nebudu číst poprvé žádnou knihu ani nebudu chodit do kina na nový film. Od jedenácti let, když jsem četla první díl, ve stejném věku jako v té knížce byl Harry, nečekala jsem, že mě to na konci tolik vezme. Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla do Harryho nějak zblázněná, ale měla jsem to ráda. Ráda jsem si to přečetla, ráda to viděla. Teď jak jsme koukali během asi dvou tří týdnů se Standou na všechny díly za sebou a teď byly na tom posledním jsem si uvědomila, že pro mě to znamenalo víc, než jsem si kdy myslela. Vždyť jsme spolu vlastně vyrostli, knížky jsem četla většinou přibližně ve stejném věku jako on tedy kromě sedmičky, to už je hezký základ vztahu :) Pamatuji si jak jsem brečela poprvé když umřel Sirius jako by to bylo včera a oni je to asi čtyři nebo pět let, kdy jsem to četla poprvé. Ach, víte, nějak mi to všechno připomnělo, jak moc už jsem stará, jak jsem dospěla, ze začátku to byla spíš pohádka a poslední díly byly už opravdu dramatické. Tak jako můj život, dětství pohádka spíš a teď se na mě navaluje čím dál víc starostí. Jsem v přechodu mezi dospíváním a dospělostí a nemohu se rozhodnout vstoupit dál... Děkuji Harrymu za pěkných deset let v jeho společnosti, samozřejmě i Hermioně, Ronovi, Snapeovi, Brumbálovi, Nevillovi a jeho žábě :D Dracovi, Ginny, všem Weasley vlastně a prostě všem těm, kteří mi přirostli k srdci během těch let, ráda se s nimi zase někdy vrátím do Bradavic, ačkoliv už to nikdy nebude mít takové kouzlo :)
POZOR OBSAHUJE SPOILERY
Tak tento poslední díl se mi docela líbil, samozřejmě knížka mi přišla lepší, ale je pravda, že i v knížce se mi ta sedmička nelíbila až tolik jako jiné knihy. Dabing byl dobrý, myslím si, že zrovna u Harryho Pottera je český dabing dobrý. Hlavně třeba miluji český hlas Snapea :) Nevím, jak s titulky, ale v dabingu bylo pár vtipných hlášek většinou alá Ron samozřejmě :) Například: Jestli kvůli němu umřeme, tak Tě zabiju a podobně :D Trošku mě mrzelo, že se Harry choval jako úplný ignorant, co se Ginny týče, ale to mám pocit, že i v knížce. A líbilo se mi, jak se Hermiona přeměnila na Belatrix a jak jí to moc nešlo :) Nebo ten skřet pod kletbou, jak byl jak opilý :D Taky se mi líbila líbací scéna Hermiony a Rona, po sedmi letech k tomu dospěli a oni se na sebe vrhnou jak šílený :D Nejhorší scéna byla asi jak tam Harry skočil s tím Voldym, to bylo opravdu divný, pak taky to honění hada bylo takový divně natočený, musel to za ně "rozseknout" Neville :) Voldemort celý film zase dělal Uááá nebo co a pak jednou řekl Avada kedavra, ale takovým hrozným stylem, že mi to trhalo uši (když odhlédnu od faktu, že měli asi nějaký prasklý repráky a občas to dunělo, tak při tomhle asi nejvíc :D). Paní Weaslová byla taky dobrá, jak se pustila do Belatrix, ale to jak "umřela" spíš se rozprskla bylo divný. Jo taky mě naštvalo, že vlastně v těch filmech vůbec "neřekli", že byla Tonksová těhotná a nějak mi nedochází, proč říkal Harry Lupinovi něco o synovi, to že by ho jako stihli porodit, vždyť to je divný a nemůžu si to vybavit, jak to bylo v knize. Ale v důsledku to bylo to prostě pěkný :)
Když to srhnu celkově chybělo mi ve filmech spousta věcí, které byly v knihách. Například mi přišlo, že v těch filmech měli postavy jako Lenka, Neville atd strašně málo prostoru, dále, že třeba se vůbec neřešila Hermionina posedlost svobodnými skřítky a tak. Prostě výsledek je není nad knihu, ale na filmy se ráda zase podívám :)

PS: omlouvám se za asi tento dost zmatený článek, ale takové jsou moje pocity, tak mě omluvte :D
 
 

Reklama