Listopad 2011

Výměnné pobyty-promarněná příležitost

12. listopadu 2011 v 20:04 Deníček
Koukám, že už jsem delší dobu nic nepsala :) Asi ani není nic nového, co bych měla sdělovat, ale dneska se chci o pár věcech zmínit, tak píši.

Včera jsem byla na párty, pořádal ji přítel mé kamarádky ze základky, Španěl, seznámila se s ním na Erasmu (výměnném pobytu) v Belgii. Mělo to být pro ní překvapení a a tak bylo fain, že nás sice znal jen z doslechu, ale našel si nás na facebooku a pozval nás, protože věděl, že Zuzka bude mít radost. Moc se mi nechtělo, Verča jela se svým přítelem a já bych šla sama, nakonec mi Verča volala, že má spoustu času a tak jestli se sejdeme, že nás pak přítel vezme autem. Bylo to strašně fain, přítel byl pohodář, hned jsme si padli do noty, takový to, když oba znáte toho druhého z doslechu a ještě zjistíte, že jste naladěni na stejnou vlnu a za chvíli se bavíte jako kdybyste se znali aspoň pů roku :) Dorazili jsme tam, bála jsem se, mělo tam být několik lidí z Erasmu, tudíž nemluvící česky, já a moje angličtina nic slavného, většinou i celkem rozumím, ale mluvit mi nejde. No nakonec to bylo celkem fain, všichni se snažili mluvit srozumitelně a odpouštěli mi mé chyby a věty typu: ano, ano, to je super, já studuji Informační studia a knihovnictví, baví mě to, co Ty, ano ano, já myslím, že atd, prostě ne moc dlouhé a rozvité věty :D Nakonec tam byla většina Čechů, ale občas se mluvilo anglicky, já spíš tak poslouchala a všichni mluvili o Erasmu a o tom, kde všude byli a tím se dostáváme k jádru problému.

Všichni kdo mohli z mých známých už na Erasmu byli nebo třeba v létě tři měsíce v Anglii atd a já nikde, připadala jsem si jako úplná nula, začala jsem o tom přemýšlet a lituji, že jsem taky na Erasmus nejela, jenže ono to prostě není jen tak, obdivuji ty lidi, že se dokázali sebrat a jen tak odjet třeba na půl roku do Belgie nebo Finska. Já bych se zbláznila, vždyť bych tam byla úplně ztracená, anglicky umím říct pár vět a domluvit to podstatné, s lidmi bych si asi i něco řekla, ale představa, že sedím ve škole a oni na mě mluví jen anglicky bych se asi zbláznila :( Možná bych to i překonala, ale je tady další věc, která mě drží, abych nikam nejela, nechci aby to znělo hnusně, ale drží, nedovedu si představit, jak by vypadal náš vztah se Standou, kdybych se sebrala a na půl roku odjela někam daleko... Další věc, kde bych tam někde ve Finsku sháněla třeba doktory, kožní atd, přeci bych nelítala kvůli tomu do Prahy? Za další, kde na to vzít peníze? Copak kradu, když jsem slyšela, kolik to stojí, nechápu, kde na to všichni ty lidi berou, tedy většina od rodičů, ale stejně... Proč mě to sakra přes všechny tyhle jasné proti tak láká?!

Jaké jsou Vaše zkušenosti s Erasmem? Byli jste? Chtěli byste? Proč ano? Proč ne? Povídejte :)

Výjimečné štěstí

7. listopadu 2011 v 21:34 Deníček
Ahoj bobíci,
jak se máte? Já jsem ve čtvrtek dostala nachlazení a tak jsem pátek víceméně proležela a víkend až na nějakých pár úklidových činností taky, takže se vlastě nic zvláštního nedělo :) Zítra jdeme se Standou do kina na předpremiéru Lovci hlav. Jak to ptáte se? Usmálo se na mě štěstí a vyhrála jsem to na facebooku, přidávala jsem si nějaké stránky o knihách a na jedné byla soutěž, tak jsem se zúčastnila a vyhrála!!! :) Je to snad poprvé, co jsem něco vyhrála (nepočítám jednu 500, kterou jsem dostala jen proto, že rušili mů oblíbený dětský časopis a poslali každému něco :D) a aby toho nebyla ten samý den jsem vyhrála jednu knížku přesněji Emily Strange divná a divnější, každý den čekám, až mi dorazí poštou, je to sice spíš dětská knížka, ale mě to nevadí, já to mám ráda :) Jinak na twitteru jsme se bavili o knížce Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli a já slibovala recenzi, až to dočtu, ta recenze je, ale ne tady, je na mém novém blogu, který chci věnovat všemu, co souvisí s knihami, takže kdo pozorně čte tak mu neunikne a bude vědět, kde ho najde :) Achjo zase jsem dnes nic nestihla a to jsem si myslela, že si konečně aspoň trošku udělám tu osnovu na BP, když já jsem v tom úplně ztracená, nevím, co tam dát a ptát se vedoucí i přijde pořád blbé :( No snad to nějak zmáknu :) Vás prosím hlasujte o téma projektu, ráda bych ho rozjela :)

Hezký večer
Bastera

PS: tuhle cenu jsem získala za ty dva avatary s Rihanou a po mě byl ještě bronze dvakrát :)









EDIT: ehm dala jsem tam špatný odkaz už je opraven, tak hledejte :)

Román pro muže

5. listopadu 2011 v 10:00 Kultura

Žánr:
komedie/drama
Režie: Tomáš Bařina
Scénař: Michael Viewegh
Rok výroby: 2010
Země výroby: Česká republika
Hrají:
Miroslav Donutil (Cyril)
Vanda Hybnerová (Anet) Miroslav Vladyka (Bruno) Táňa Pauhofová (Tali)
Jan Budař (René)
Filip Čapka (Shimi)






Recenze ČSFD
Román pro muže vypráví příběh tří sourozenců - Cyrila, Bruna a Anety. Pevné pouto, které se mezi nimi utvořilo po tragické smrti rodičů, kdy starost o výchovu mladšího bratra a sestry převzal výrazně starší Cyril, prochází zvláštní zkouškou. Sourozenci odjíždějí na tradiční výlet do hor v zádech se stínem neodvratně se blížící Brunovy smrti. Výlet, který má být jakousi cestou posledních splněných přání - včetně tajných erotických fantazií, se však mění v tragikomickou konfrontaci základních hodnot a životních postojů.

Trailer
Moje recenze
Miroslav Vladyka v roli stydlivého trošku přitroublého Bruna, Vanda Hybnerová coby uspěchaná konzervativní novinářka Anet a Miroslav Donutil coby arogantní a přidrzlý Cyril, který se snaží zapomenout, jak kdysi vyrůstal. Opravdu nesourodá sourozenecká trojice, když se k ním navíc přidá Táňa Pauhofová coby krásná, mladá, rozverná, hravá a trošku hloupoučká Tali, není o komické situace (ovšem někdy až moc umělé) nouze. Film je celkem dobře natočený, pěkná muzika, pěkné okrajové scény jako krajina, lyžování, slušné herecké výkony. Co víc si přát. Přeci jen mi tam prostě něco chybí. Takovéto něco, ta jiskra, to co Vás zarazí do sedaček. Film je to pěkný, Miroslav Donutil někdy dobrými někdy horšími hláškami nešetří a dvojice Jan Budař a Filip Čapek coby trošku blbci jsou taky celkem k smíchu, ale prostě mi tam chyběl nějaký pořádný děj, něco pořádného, možná je to tím, že jsem od toho čekala něco víc. Každopádně film doporučuji, obzvlášť pro milovníky Viewegha, i když tenhle film je kromě vtipných scén přeci jen o něco více laděn do emocí a atmosféry než jiné filmy podle Viewegha. A popravdě zamilovala jsem se do té hudby nejen z traileru :)
Hodnocení
/10



Tour de doctors

4. listopadu 2011 v 0:15 Letem světem
Přeneseno z mého starého blogu, narazila jsem na to a je to zajímavé a chci si to uchovat, až se sblog smaže.

Byla jedna holka, kterou trápilo onemocnění kůže zvané ekzém. Do toho měla samozřejmě spoustu alergií a tak dále. Už delší dobu chodila k jedné paní doktorce na kožní do nemocnice na Karlově náměstí do budovy B, 3 patro, která jí vždy předepisovala její zázračný krém, který jako jediný aspoň trošku zmírňoval bolestivost. Jednou když měla zase silné záchvaty alergie se té paní doktorky zeptala, zda by ji mohla doporučit alergologii, bylo jí řečeno, ať se jde zeptat do 4 patra v budově A na alergologii, že tam každý den berou nové. Tak se tam přihlásila k paní doktorce2, která jí předepsala, že ještě ke Xyzalu má brát Ketotifen. Občas zašla k jedné občas k druhé a bylo to celkem dobré, mazala se zázračným krémem na promaštění a výjimečně léčivým krémém s kortikody.
Po nějaké době, zhruba před čtyřmi měsíci se však dívčin stav začal rapidně zhoršovat. Zašla na návštěvu k paní doktorce a ta ji předepsala krém zvaný Protopic, který je na jiné bázi než kortikoidy, takže by neměl ničit ochranu pokožky a obnovovat ji a ne rušit jako kortikoid, ale nesmí se s ním na sluníčko, nesmí se pít alkohol a když se s tím mazala prvních pár týdnů neuvěřitelně to pálilo. Moc to nepomohlo. Dívka odjela v srpnu k moři, s tím, že se má pak opět mazat Protopicem a uvidí se. Nepomohlo ani moře ani krém. Dívka špatně spala, protože to svědilo, po krému pálilo a nemohla se nedrbat. Volala jedné doktorce, tam jí objednali na 8.11 (špatná sestřička) a k doktorce2 a ta jí objednala na 18.10. Tak tedy dnes ráno vyrazila na alergologii měla tam být v 10:00 . Kupodivu ani moc nečekala. Šla na řadu, paní doktorka2 na ní mrkla, poslala na krev, předepsala ještě na ráno Ketotifen, čili prášek, který tlumí, tudíž se po něm chce hrozně spát, natož ráno a pak ještě nějaký Prednesol či co, což jsou kortikody v podobě prášků. Tak šla na krev do přízemí budovy A, takže přes celou nemocnici. Stoupla si do fronty, předala papíry a dostala číslo 114. Podívala se vzůru, kde svítil ukazatel s číslem 81. Měla co dělat, aby nespadla, když si spočítala, že 30 lidí je před ní. Posadila se a prohlížela lidi okolo. Byl to pořád ten stejný scénář. Někdo vešel do dveří, vykulil oči na ten dav, vzal si číslo a vykulil oči znovu. Jen maminky, které se tam motali s kočárky nekulili oči, neboť měli stejně jako důchodci přednostní číslo. Po chvilce čekání, kdy už se číslo vyhouplo na 91, uslyšela známý hlas, otočila se a spatřila herce Jana Kanyzu (kdo zná Ordinaci v Růžové zahradě, hraje tam ředitele nemocnice). Čekala, zda se posadí jako normální lidi, ale nikoliv, sestřička s ním šla samozřejmě rovnou na odběr, protekce jako vždy. Po asi půl hodině se dočkala a byla ji odebrána krev. Chvíli se uklidňovala a pak šla do budovy A do 4 patra na kožní, jestli by ji náhodou nevzali, řeklí, že vezmou. Před ní byly dvě maminky s neposednými dětmi a jedna stará paní. Počkala další hodinu, když byla vyzvána dovnitř. Tam se na ní snesla zloba paní doktorky na doktorku2, jak může předepsat Prednisol, když to sice pomůže na chvíli, ale po dobrání se to zase vrátí, ne-li horší. Dívka seděla na židli, zmatená, v očích slzy z té zoufalosti, jak jedna ruka řekne něco a druhá taky něco a vyberte si. Bylo jí řečeno, že si musí dojít za paní doktorkou2 se zprávou, že to nedoporučuje, ale že si to má jako dohodnout s ní. Že ona jí předepíše léčbu-na krk a obličej jednou Dermatop kortikoid, jednou Protopic a na hruď a ruce na týden jeden dělaný kortikoid a potom na dva týdny hnusnou, smradlavou, špinící driákovou mastičku, kvůli které bude muset nosit triko s dlouhým rukávem, aby ten hnus nebyl vidět.
Dívka tak běžela znovu na úplně druhou stranu nemocnice do budovy B do čtvrtého patra, nemyslete si, že jen přešla, ne musela dolů a zase nahoru, místo ranní rozcvičky, po odběru krve totálně vyřízená. Došla tam a domluvila se s doktorkou2, že pokud se to do dvou dnů nezlepší, že teda má začít brát ten Prednisol. Poté šla opět dolů do lékárny, kde nechala 350 korun s tím, že ještě zítra si musí vyzvednout a zaplatit ty dvě dělané mastičky. Dívka byla totálně zmatená, po cestě domů se snažila si vzpomenout, kdy že se má tedy čím mazat a když nad tím tak přemýšlela, uvědomila si, že minimálně jednu čtvrtinu života stráví u doktorů a druhou mazáním, jak má pak stíhat všechno ostatní?!
The END

Vcelku úspěšný lovecký den jedné téměř dospělé slečny

2. listopadu 2011 v 23:44 Deníček
Pár dní jsem se zase neozvala, ale to víte, bylo toho hodně a hlavně jsem objevila spoustu krásných blogů o knihách, jen mě tak trklo do hlavy, že skoro všechny jsou o fantasy a magii a tak, napadlo mě, že bych udělala něco podobného pro všechny druhy-proč zanedbávat klasiku, detektivky, historické romány, teď jen řeším, jestli to míchat sem, asi raději ne, tohle je takový můj osobní deníček, dříve se psalo do bloku a já dnes píšu do blogu :)

Dneska jsem měla lovecký den a podařilo se mi ulovit většinu, co jsem chtěla. V knihovně jsem se konečně dočkala a mohla si na dva týdny půjčit čtečku elektronických knih značky SONY, je trošku pomalejší a sekavější, ale chtěla jsem si jí vyzkoušet a obávám se, že jsem se ujistila v tom, že bych nějakou čtečku chtěla. Dále jsem si půjčila tři knihy a to Eragon, Barva kouzel a Dítě proroctví. Tušíte správně všechno to je "fantasy" trošku mě nějak ovlivnili ty blogy, které jsem teď procházela a řekla jsem si, že už jsem dlouho nic takového nečetla a že bych si mohla udělat pauzu od mé milované Agathy Christie a všech klasik, které jsem teď četla. Těším se na to jako malé dítě. To mě navádí k tomu, co mě od včera trápí v hlavě, Babunka řekla, že jsem už asi moc dospělák a já nad tím včera tak přemýšlela a došlo mi, že má pravdu. Už nejsem ta bláznivá holka, která dělala kraviny a vymýšlela kraviny. Změnila jsem se, dospěla jsem, zestárla. Místo toho, abych řešila ty klasické věci, které se řeší ve Vašem věku, řeším, zda si smím koupit něco na sebe, abysme šetřili peníze a mohli žít se Standou spolu, řeším, jak napsat bakalářku, jak být úspěšná v práci, jak se naučit vařit, abysme měli co jíst, kde co si koupit do výbavy, abysme pak nesháněli všechno najednou. Přijdu si strašně stará, přijde mi, že to všechno přišlo nějak moc rychle a já pořád nevím, zda už se cítím na to být ta zodpovědná dospělá osoba. Nejhorší je, že si to člověk ani neuvědomuje nebo uvědomuje, ale nechce si to přiznat, už jsem hodně přemýšlela, že v mém životě dělám věci a zastávám roli toho dospělého, alě nedošlo mi, že už jím asi jsem. Jsem z toho zmatená, musím přijmout fakt, že to sice přišlo poměrně brzy, ale že už to tak je a že tento proces dospívání nechci zažít znovu. Chci být dospělá, jen se toho hrozně bojím...

No nic přejdeme k veselejší fázi. Byla jsem se Standou nakupovat potřebovala jsem si koupit skoro vše, takže jsme začali s bundou a svetrem. No je fain, že v Gate mají pěkné bundičky za nějakých 500, jenže jaksi i velikost XL (normálně nosím tak M) mi byla jaksi dost malá, už chápu proč tam zůstali všechny S a XS, protože ani nudle se do nich nevešly :D No nakonec, když už jsme byli na Václaváku, jsme se šli podívat ještě do New Yorku, našla jsem tam krásnou bundu, jenže jaksi M mi bylo malé a XL velké, L bohužel neměli, nakonec jsem našla jednu pěknou v M, krásně mi pasovala, není úplně taková jako jsem chtěla, ale cítím se v ní pohodlně a to je pro mě hlavní :) Takže po chvilce přemýšlení (zda za ní tolik utrácet) skončila, v rámci akce "začni si sebe konečně vážit", u pokladny, spolu s ní ještě jeden taky dražší svetřík, ale taky hrozně příjemný, nakonec přibyl ještě jeden červený z Tesca, je jedno, že k němu nemám co nosit za tričko, kromě jednoho bílého a jednoho černého, co mám, ale když mě se ty červený tak líbili :D Takže x peněz v čudu, ale mě se aspoň trošku vykouzlil úsměv na tváři.
Ten mi zmizel poté, co jsem přišla domů a srovnala knihovnu, páč už jsem neměla kam ty knížky z knihovny dát. A vykouklo na mě tohle, všechno do školy a to tři hlavní, které mám v aj a musím je přeložit tam nejsou, docela mě to děsí, zrovna tak jako to, že nemám na zítra na konzultace osnovu, musím ji napsat, že přijdu příští týden, až budu lépe připravená.
Toť asi tak vše z mého dne, o práci mluvit nemusím, tam není nic nového. Snad jen ještě dvě věci. První dneska mě děsně bolelo koleno, asi bych měla začít zase nosit tu zdravotní vložku a dorovnat si tak svou zkrácenou nohu :D A druhá rozhodla jsem se pokusit zase trošku zhubnout, aspoň trošku, abych si nepřipadala jako tlustý prase, tak jsem zvědavá, jak dlouho vydržím, od zítra nic nejím a jejich nucení čokoládky v práci atd jim pěkně zatrhnu, žádné sladkosti! :D

Mějte se hezky
Vaše dospělá Basterka :)