Říjen 2011

Cestovní deníček Turecko 2011, část 2. Správný hotel

28. října 2011 v 17:38 Letem světem
Cesta letadlem už proběhla přesně podle plánu. Dorazili jsme asi za tři hodiny na letiště, tam vystáli půl hodinu frontu na pasovou kontrolu, při čemž jsem tam málem zabila nějakou ruskou holčičku, která tam pořád tancovala a vrážela do mě batohem, když už jsem jí nasraná chtěla něco říct, tak se někam rozběhla a utekla mámě a běhala tam a na všechno šahala, otvírala tam takový ty jejich pásky a podobně, no já bych jí dala přes zadek, ale maminka tam za ní pořád jen běhala a říkala, ať jde zpátky a to bylo vše, evidentně si z toho ta holčička těžkou hlavu nedělala :D Pak jsme s těmi z letiště, budeme jim říkat Petrovi, hledali ten stánek naší cestovky, nakonec jsme ho s úspěchem našli a říkali si, že teď už snad bude opravdu vše okey. První šli na řadu Petrovi, říkají, že jedou do Drity a jejich jméno. A paní jim povídá, tak bohužel máte změnu hotelu, v Dritě je plno, takže pro Vás zatím máme hotel Sunshine, no my stáli za nimi a málem sebou praštili o zem, když jsme to slyšeli. Šli jsme na řadu a čekali, že nám řeknou to samé, tak sklesle říkáme: Kroužel, Obstová, hotel Drita a ona povídá: Ano autobus 25, po levé straně. A my na ní: A jsme v Dritě nebo v tom Sunshine teda? A ona: No vy jste normálně v Dritě. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce, jenže když jsem se otočila a uvědomila si, že Petrovi to štěstí nemají, bylo mi jich líto. Pak jsme tam asi půl hodiny hledali autobus a řešili, jak si to ta cestovka může dovolit atd. Nakonec jsme autobus našli a zjistili, že další čtyři mladí lidé mají taky místo do Drity jet do Sunshine, byli rozčilení, protože prý tam někdo někdy byl a je to tam strašný, takže po cestě obvolávali tu cestovku, kde to nebrali a řešili co a jak. Delegátka byla slušná, akorát, že pracovala pro tu leteckou společnost, která je domluvená s cestovkou, že jim bude ty lidi půjčovat jako delegáty, takže to chudák schytala, i když se snažila to s cestovkou nějak dohodnout. No nechali jsme je napospas, protože my jsme vystupovali a i když to byli strašně fain lidi, přeci jen jsme si chtěli užít dovolenou, takže jsme jim popřáli hodně štěstí, ať se to brzy vyřeší atd. Už po cestě jsme koukali na pláže, některé nic moc, ale čím dál jsme jeli od centra města Alanye, tím hezčí se nám zdáli. Když jsme vystoupili před hotelem a vlezli do recepce, málem se nám podlomili nohy, jak pěkné to tam bylo. My zvyklý na dvou maximálně tří hvězdičkový hotel, sice v Chorvatsku, kde mají jiné hodnocení, ale stejně, bylo to pěkné. Na recepci bylo celkem plno a povídá nám, že se můžeme jít ještě najíst, aby jsme to stihli. Tak mi rychle letěli na oběd. Hned při vstupu byla "jídelna" moc pěkná. Bylo tam k pití víno červený i bílý a nějaké šťávy-kiwi, jablko, broskev a snad višeň. No obešli jsme to tam a byli jako u vytržení-tolik talířů a misek zeleniny, deserty, bylo asi za 15 minut konec obědů a dezerty vypadali pořád celkem plně, jak jsme pak zjistili doplňovali neustále, nakonec jsme si nabrali grilovaný lilky, hranolky a nějaký jako mletý karbánátky, k tomu každý talíř zeleniny a nakonec pár dezertů. Dali jsme si jeden puding tmavý čokoládový, byl vynikající a já ještě takovou buchtu, byla sice strašně mastná, ale dobrá :) Pak jsme se s plnými břichy a s pocitem, že jídlo bude skvělé, vrátili na recepci. . Jediné, co teď zbývalo, bylo modlit se, aby jsme nedostali pokoj v přízemí nebo nějaký děs. Po chvilce nám dali kartičku od pokoje a takový ten portýr nebo jak se jim říká, nám vzal zavazadla do výtahu, na kartičce bylo 1216 a tak jsem vydedukovala, že to bude druhé patro a bylo. Dostali jsme rohový pokoj, který původně byl asi rodinný a spojený s pokojem vedlejším, tudíž tam byli dveře, ale zamčené (navíc jsem po pár dnech zjistila, že ty vedle tam mají před dveřmi asi skříň, páč tam s ní mlátili jednou :D). Bylo to parádní, takový velký a krásný pokoj, koupelna sice malinká, ale tak to jsme měli vždycky, zato nová, byly tam ručníky, sprcháčky, šámponky, mýdla na ruce a dokonce dva zabalený uchoštoury a šitíčko. Prostě paráda. Rychle jsme se převlékli a utíkali k moři....

Literární projekt "Co by kdyby"

28. října 2011 v 13:50 Letem světem
Napadla mě taková myšlenka, chtěla bych hrozně něco napsat, zase se vrátit, ale nechci se vracet hned k Dovolené se smrtí, potřebuji si jí uzrát v hlavě a spíš si procvičit trošku psaní než se na ní vrhnu a tak mě napadlo vytvořit takový malý literární projekt. Vím, že někteří z Vás rádi píšou povídky a tak mě napadlo, co kdybysme všichni něco napsali? :)

Kdysi jsem psala ještě na základce sloh na téma "Co by kdyby" a nevím proč jsem si na to včera (ve sprše :D) vzpoměla a řekla si, že by to bylo fain téma. Prosím Vás tedy všechny, abyste psali všechny Vaše napády na které téma konkrétně by se psalo. Slohový útvar by byl na Vás, na některé téma se bude hodit povídka, na jiné úvaha atd.
Příklad: "Co by kdyby prase mělo křídla?" :D Pak společně vybereme jedno dvě témata a každý kdo bude chtít může na toto téma něco napsat :) Nikoho nenutím, neslibuji žádnou odměnu jen tak pro radost, pro procvičení si Vašeho literárního talentu a mého literárního amatérismu :)

Co Vy na to? :)

Moje tipy:
"Co by kdybych vyhrála v loterii."
"Co by kdyby zmizeli ze světa knihy."

EDIT 28.10: Takže vyvstali nám tu některá zajímavá témata a tak je vypíši a začneme anketu, budu do ní postupně přidávat další případná témata pak řeknu dost a dvě témata z toho vzejdou. Prosím všechny teda hlasujte případně navhrněte dašlí :)

Co by, kdyby svět byl pohádkou
Co kdybych mohla být na jeden den někým jiným
Co by kdyby... si jeden den lidi říkali jen pravdu
Čo keby existovali nadprirodzené bytosti s ktorými sa stretávame vo filmoch

Pár avatarů

27. října 2011 v 15:56 News
Je mi zle, mám plno práce samozřejmě doma, jak jinak, a zítra a o víkendu volno? Kdeže, tradiční předvánoční úklid, proč už teď, bohužel moje matka to bere velice vážně a navíc to děláme ve třech domácnostech, takže super, v práci se mi hromadí práce, doma knížky na bakalářku, ale copak na to mám čas? Achjo něco na mě leze a ani si nemůžu vlézt do postele, protože musím pověsit prádlo, uklidit nádobí, uvařit brambory, měla bych utřít prach a vysát, ale na to už fakt kašlu. Achjo tohle budu dělat po celý další zbytek života a už to dělám asi pět let, někdy si říkám, co z toho života vlastně můžu mít? Vždyť těch volných a světlých chvil je tak málo, že snad pro to ani nestojí žít, i když dá se tomu říkat žít? Strávit život v práci, úklidem, řešením peněz, řešením, kde vzít střechu nad hlavou a celý život něco splácet? To ani není život, to je jen přežívání a leckdy pěkně náročné... No nic to byla moje utopistická chvilka, popadá mě to teď často...

Ty avatary, něco jsem tvořila ve Photoshopu pokoušela jsem se o nějaké pokusy, nic moc no :)





Děsivé čtení

24. října 2011 v 22:28 Knihy
Rozhodla jsem se zúčastnit podzimní knižní challenge pořádáné Syki a Abyss s názvem Děsivé čtení. Principem je, že si vybere jeden cíl, místo, kam se chcete dostat, abyste se tam dostali musíte přečíst tolik knih, kolik je u místa napsáno. S tím čtením jsem teď na štíru, tak jsem si zvolila počet knih 6 a místo Drákulovu Transylvánii. Držte mi palce, ať se mi daří :)

3. děsivé místo - Drákulova Transylvánie
Pro návštěvu Transylvánie budete muset přečíst 6 knih.
Od: 24.10.2011
Do: 30.11.2011






1)Tower-2 knihy
Bayar, Pierre. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli.

2)Kostnice-4 knihy

3)Transylvánie-6 knih

Výsledky fotosoutěž 3.kolo

24. října 2011 v 18:01
Toto kolo je poslední a byly dvě témata, proto taky dávám menší počet bodů z dvaceti na deset za každou fotku maximálně :) Musím být trošku drsnější, jinak by vyhráli všichni a nemá to cenu, berte to s rezervou jen jako můj subjektivní názor.

Škola základ života
Clare
Neupravená
Komentář: Popravdě se mi ta upravená líbí o hodně více i tím poskládáním knih i spící slečny, tahle na mě působí jako momentka, není špatná, jen taková nijaká
Body: 7/10

Výsledky fotosoutěž finále

24. října 2011 v 17:58
Děkuji všem, kteří se zúčastnili, z původních asi 9 lidí dokončili 4, což mě taky výrazně demotivovalo k vyhlášení výsledků, za což se velmi omlouvám, ale bylo to všechno nějaké všelijaké a nebyl čas a ani nálada. Teď jsem se s tím mordovala asi tři dny, tak doufám, že se líbí a že jsem tak spravila to dlouhé čekání :) U každého jsem udělala cenu z fotky, která se mi líbila asi nejvíce. Gratuluji všem a možná někdy příště :)
Celý článek

Výročí blogu

23. října 2011 v 20:53 Deníček
Ano včera jsem měla výročí, celý týden jsem na to myslela, až jsem na to zapomněla, napravuji to dnes :) Jsem tu již rok a ačkoliv jsem nebyla občas úplně aktivní, doufám, že jsem se tu o to starala poctivě a že se Vám tu se mnou ten rok líbil :)


"Céčka, já sbírám céčka, v tom je ta léčka..."

20. října 2011 v 23:17 Deníček
Nadpis neřešte, jen mi trošku z toho hrabe :) Dneska jsem byla ve škole od 8 do 19, teda přesněji ve škole, pak v práci na tři hodiny a pak zase ve škole a navíc na povinných předmětech a těch nejtěžších, takže čtvrtek je pro mě horor :) Zítra do práce na odpolední taky nic moc, ale aspoň se vyspím :) No a v sobotu žádný leháro, hezky pěkně pracovat na projektu, uklidit si skříň, vyházet tu tunu věcí, které nenosím a zabírají místo a pak vysát a večer mi přijede meine Liebe :) Od jednoho spolužáka jsem si nechala dovézt ze Štrasburku, kam občas jezdí na nákup kozí sýr a cidery. Moc se na to těším, teda ten Cider jsme už ochutnali, na tátu je to moc slabý, ale mě to vyhovuje, je to něco jako zkvašený jablečný mošt, teda chuťově jinak je to nějaký jablečný víno či co, ale moc dobrý :) Hromadí se mi knížky z knihovny, které musím přečíst na práci a knížky, které chci přečíst jen tak, nějak mě zase chytila literární nemoc a tak bych chtěla zase přečíst skoro každou knížku, kterou potkám, je to se mnou těžký :) Navíc jsem se jen tak byla podívat v Levný knize, sakra tam mají knih, které bych chtěla áááá. Být milionářka, koupím si bydlení a pořádně velkou knihovnu :D :D Omlouvám se za fotosoutěž, stále vyrábím ceny, ale moc času není a pořád se nemůžu rozhodnout, která fotka je nejlepší, ale do neděle to stopro bude, jestli ne, tak si snad budu hodit mašli :D :D Mno nic jdu spát, jen abych napsala, co se děje :) Jinak doufám, že se Vám líbí tady těch několik změn, ke kterým došlo :) Jen mi tu nějak chybí komentáře :)

Mějte se hezky
Ahoj

Niki Tvorba-Podzimní

19. října 2011 v 21:45 Poezie

Básničky jedné mladé slečny Nikki, které mě vždy uchvátí :)

Chtěla jsem napsat píseň z nejhezčích slov, z nejhezčích vět.
Složit k ní melodii z nejkrásnějších not.
Dát do té písně všechno, celý svůj svět,
každičkou část, každičký bod.

A tak jsem kráčela nevímkde, zbloudila nevímkam,
hledaje tu svou múzu - uličnici.
Prchající smutku, prchaje výčitkám.
Ve všem tak zoufale hledala inspiraci.

Listí už nabralo barvy všech podzimů,
zrudlo i zezlátlo, odělo se do bronzova.
Ve slovech básníků teď hledám milion významů.
Když listí padá, ptám se, zda vstane znova.

A řeka šuměla jak Jeho dech jak tekl její proud
a milenci kráčeli spleteni v ulicích.
A mě zas chytla ta 'nepochopitelná touha plout'.
Je t'aime, my lover, mé 'miss you' je horoucí...


Pár poznámek

17. října 2011 v 23:23 Deníček
Uff tak jsem udělala kus práce, sice to není vůbec vidět, ale to nevadí, já to vím :) Vy co jste se nenašli v "ONI" neděste se, jen jsem ty, co vím, že přispívají opravdu nepravidelně, jsem strčila do více, protože se mi je nechtělo mazat, ale zase je tam nechávat se mi také nechtělo :) Jinak jsem pozměnila jména kategorií na takové osobitější a docela se mi to líbí :) Doufám, že už nikdo nebude zase hledat návštěvní knihu, když je celkem viditelná :D Dále jsem si všimla, že mi rubrika poezie zeje prázdnotou a tak jsem se rozhodla, že budu pravidelněji nějakou přidávat, bohužel ne mojí, protože žádnou nemám :D Ale už mám nějaké typy, snad se bude líbit. To je zatím vše, zítra se bude pokračovat v úpravě :)
Pa

Kurt/Blaine

17. října 2011 v 23:10 Blendy
Tahle dvojka z Glee je tak roztomilá, že jsem se pokusila něco vytvořit, mno moc mi to nejde ani nevím, co to vlastně je, ale trénovat se musí :D


Edit: sakra koukám, že se mi to při ukládání zase hnulo a čumí tak kus bílé :(

Odkazy

17. října 2011 v 18:15
Blogy

Kde se často nacházím
Nofreeusernames- velice zajímavý blog jedné knihovnice
Brabikate-jedna velice sympatická slečna se zajímavými články

Jiří Žáček-Písnička o škaredých holkách

17. října 2011 v 17:11 Poezie

Něco pro nás sebekritiky :D

Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech

Jsou spolehlivý
jako tažný koně
Drží tě když ti hrozí pád
Nestojí o dík
Vědí že se pro ně
nebudou nikdy chlapi prát

Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí

Zrcadlu řeknou:
Holka ty máš ránu
Leda tak slepci přijdeš vhod -
Rády se trápí
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot

Řeknou ti: Hele
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
Škaredý holky
nikdo npřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý

Jiří Žáček-Dívka ve studovně

17. října 2011 v 17:10 Poezie
Založila si knihu
stínem ukazováčku,
usmívá se, dítě náhody -
o čem sní?

Kolem dokola knihy, knihy bez konce,
bitevní pole slov,
smetiště myšlenek.
Je v nich všecko, ale není čas
všecky je číst.

Jsi sama proti přesile.
Čteš si dál se sklopenými víčky.
Co ví kdo o tobě?
O srdci tikajícím S.O.S.,
o zámotku tajemného probouzejícího se těla
a jeho něžném chtíči,
divoké touze bez jména?
Vždyť o nich nevíš ani ty sama.

Odejdi odtud, nežli bude pozdě.
Tady čas bují jako plíseň,
čas bez barvy,
bez chuti,
bez zápachu.

Mrtví, ti mají vždycky pravdu.
Ale co s nimi, když jsi živá?
Vstaň, prchni odtud, zachraň se
pro někoho, kdo tě hledá,
nevěda o tobě…

Ale ty sedíš, usmíváš se,
čteš si dál mezi řádky,
malíček v puse -

a času je tak málo.

Minulé designy

17. října 2011 v 16:54
Design v.5 Bones
Autor: Bastera
Spokojenost: 70 %

Cestovní deníček Turecko 2011 část 1. Spletitá cesta

14. října 2011 v 23:24 Letem světem
Byl to náš první zájezd do Turecka a taky první společný letecký zájezd (po 7 letech jsme si dovolili letět :) Měli jsme odlétat ve 23:45 a na letišti být cca 2 hodiny předem. Přijeli jsme tam už ve 21, pak se tam objevili lidi z cestovky dali nam vouchery na letenky i dovolenou. Začalo to tím, že jsme se měli odbavovat u přepážek 84, 85 no a tam byla jedna přepážka oddělená a druhá přístupná, tak my všichni k té jedné a někteří k té druhé, pak tam nějaký místní začal, že tam být nemůžeme, že tam je páska a kdesi cosi, takže se tam asi půl hodiny dělaly škatulata hejbejte se. Nakonec jsme byli u úplně jiných přepážek, ale v pohodě jsme se odbavili, pak jsme tam tak courali koukali kde co a bylo nám divné, že byli skoro všechny krámy zavřené. Dále to pokračovalo tím, že jsme měli letět z brány B4 a asi hodinu předem hlásili, že poletíme z brány B10, najednou hlásili, že se musíme jít honem honem odbavit už do letadla, tak jsme se odbavili, sedli si tam už do toho vyloženě jen čekání na odchod či odvoz do letadla a čekáme, ono už je 0:00 a pořád nic, zase hlásí, tentokrát že poletíme tak v 0:40, že letadlo, co mělo přiletět má zpoždění, tak zase čekáme, pak nás nahnali do busu a tak si říkáme, že je to fain, že poletíme už, když tu slyším paní z letiště, jak říká, že to bude honem honem, že teď letadlo přistává, takže nás tam honem šoupnou a neví se, zda stihnou i kufry, že asi dorazí až někdy druhý den. To už jsem začínala docela plašit, co budeme dělat bez kufrů, co když se ztratí, nedorazí atd.

Odváželi nás k letadlu a my přímo viděli, jak cestující vystupují z letadla a hned tam strkají nás, naštěstí jsme taky viděli, že nandavají kufry, tak to mě uklidnilo. Sedli jsme si do letadla a těšili se, až tam doletíme, trošku se prospíme a půjdeme k moři. Letušky nám předvedli zkrácené povinné "cvičení" a my všichni zapásaní netrpělivě očekávali odlet. Marně. Z reproduktoru se tentokrát ozvalo: Bohužel jsme nestihli odletět včas, teď v 1:00 se letiště zavírá a my budeme muset čekat do 5:00 až se otevře. V letadle to zašumělo. Všichni jsme seděli na svých místech a odmítali uvěřit. Čekali jsme, že si zavolají a řeknou: jo můžete odletět, ale nic. S výrazy největšího utrpení jsme se zvedli a jali se vystupovat. Řekli nám, že ve 2:00 se sejdeme u informací, kde nám dají další informace. My se po mluvení s tou paní z letiště zjistili, že jsme to nestihli o tři minuty a že mají dlouho plánovou údržbu ranveje. Nakonec nás ještě vyděsila, že se uvidí, jestli vůbec poletíme v 5:00 nebo až později. No ve dvě nám naštěstí řekli, že poletíme v těch 5:00, dali nám poukázky 240 korun pro jednoho na jídlo. Říkali jsme si to je fain, když tady všude stojí jídlo 160 a navíc je snad všude zavřeno. No nahoře byla jedna restaruace otevřená. Když jsme se tam navalili nestačili zírat, co se to děje. Skoro nic neměli hotové, a tak rychle začali vyndavat z mrazáků, skladů atd jídlo. Nakonec jsme se ve 2:30 ráno cpali řízkem na letišti místo abysme právě nějak dorazili na místo. Navíc stál řízek jen 100 kč a tak jsme si nakoupili různý drobnosti, sušenky, pití na tu dobu, než poletíme atd. No nakonec už to vše proběhlo v pořádku. Kolem 4:00 nás odbavili a čekali jsme chvíli. Nejhorší bylo, když už jsme čekali v buse, všichni napjatí, ať honem honem, ať už jsme v letadle a nejlépe nad zemí, tak se tam pořád trousili lidi "od nás" krokem alá šnek, no my všichni v tom buse nadávali. Mělo to i světlejší stránky diskutovali jsme tam o tom s takovým mladým sympatickým párem a zjistili, že jednou do stejného hotelu. Těšili jsme se, že bude sranda a že aspoň zbytek dovolené bude fain. Jak pro koho... Pro nás ano, ale to až v dalším díle ;)

Návrat ztracené dcery

9. října 2011 v 19:13 Deníček

Moji nejdražší,
s radostí Vám oznamuji, že se alespoň částečně navrací Vaše ztracená dcera :D Život je těžký, nic nestíhám, ale přesto už jsem to nemohla vydržet, stejně jsem vždycky koukala na blogy některých mých oblíbenců, ale nechtělo se mi nic psát, kdybych něco napsala, hned by si každý myslel, že jsem zpět a nebo by si ostatní mohli říct, že je to nefér, že k někomu napíšu a k někomu ne a tak jsem spíš jen tak občas na nějaký blog zabloudila a zase pak utekla. Říkáte si, že jsem vlastně ani neodešla, v pravdě ani ne, ale opravdu jsem nestíhala nic, žádné důležité věci a zakázala jsem si blog, protože jsem na něm trávila příliš mnoho času :( Situace se nezměnila, nestíhám stále nic, stále víc povinností mám v hlavě, na papíře a všude a stejně je nestíhám, zapomínám a depčím z toho, ale stejnak jsem trávila spoustu času na netě a co víc úplně bezcílně jsem tak pořád překlikávala z twitteru, facebooku na seznam, gmail a další a pořád tak nějak "čekovala", zda něco nepřibyde, takže jsem se rozhodla, že na to kašlu a alespoň jednou za týden se na blogu objevím, taky jsem hodně přemýšlela o tom, že chci změnit celý koncept mého blogu, udělat ho víc osobnější, zajímavější, hezčí. K tomu byl docela chtěla i nový design, jenže víte, jak moje designy vždy dopadnou úplně jinak, amatérsky a já jsem pak zklamaná, tak mě napadlo, zda by se nenašla nějaká dobrá duše, která by mi design udělala, případně nějak nakopla k němu :) Chtěla bych něco víc profesionálnějšího takového "webového" víte jak to myslím :)

Co se všechno událo, co jsem tu nebyla? Hodně věcí a zároveň nic. Pořád tvrdě makám, už jsem tam jak doma, ale svým způsobem mě to baví a uspokojuje ta práce, navíc teď, když odešel jeden kolega budu i na výpůjčním pultě, takže v kontaktu s lidmi a nevím, máma řekla, že teď žiji svou prací, asi to tak bude :) Dále mi začala škola a od první chvíle mě vytáčí, pořád nějaké projekty, úkoly atd a všechno s moji bakalářskou prací, na kterou jsem ani nešáhla samozřejmě, hlavně pořád nějak pořádně nevím, co budu přesně tedy psát a začíná mě to děsit i ve snech, protože pořád někdo o tom mluví, profesoři chtějí naši osnovu, 15 prezentaci, rešerši zdrojů a všechno. Dále jsem se nějak posedla Harry Potterem, protože jak byl ten poslední film, Standa to od někoho dostal audio a tak to posloucháme atd, takže mě to zase nějak posedlo :D Dále sleduji Glee a konečně se blížím k třetí sérií, a začala jsem koukat na The secret circle, je to sice dost podobný TVD (od stejné autorky knižní předlohy), ale aspoň tam nejsou upiří (zatím?!) :D V Turecku bylo báječně, všechno povím zítra ve zvláštním článku a dám odkaz na fotky, kdo neviděl na facebooku :) Doma je to pořád stejné, mám to tu ráda, ale přeci jen už se postupně těším na vlastní bydlení, Standa už naštěstí taky začíná sdílet podobný pocit, takže prostě tak nějak až dodělám bakaláře (v květnu, červnu doufám) se prostě sebereme a odstěhujeme. Standy máma špatně snáší narážky, tak snad si do té doby uvědomí, že už nejsme malé děti a umíme se o sebe postarat. To je asi vše podstatné :)

Tak se mějte a možná dnes později večer, možná zítra tu :)