Dovolená se smrtí-prolog

10. listopadu 2010 v 17:11 |  Dovolená
Bylo osm hodin ráno, slunce již viselo nad obzorem a svými paprsky pobízelo poslední ospalce k probuzení. Jeden takový právě otevíral dveře balkónu. Vyšel ven, pousmál se nad krásným počasím a začal se protahovat. Vypadalo to na krásný další den.
"Áá dobrý den, pane Fostere,"mávala na muže starší paní z vedlejšího balkónu. Muž na ní pohlédl a pomyslil si: "ta stará ženská mi nedá pokoj ani po ránu." Nahlas však řekl: "Dobrý den, paní Brownová. Co že ještě nejste na snídaní?"
"Říkala jsem si, že chvilku počkám, jestli nevstanete, že bych Vám ráda u snídaně dělala společnost."
"To budete velice laskavá," řekl muž předstíraným zdvořilým tónem. Měl dovolenou a chtěl mít klid, ale hned první den na něj jeho známý, kterého tu potkal, práskl, že je soukromý detektiv. Od té doby se nemůže staré paní Brownové zbavit, neustále z něj tahala všechny možné případy a chtěla vědět co nejvíc, aby po návratů domů mohla svým sousedkám vyprávět.
Muž se tedy převlékl, zhluboka se nadechl a chystal se zaťukat na dveře oné paní, když tu náhle se ozval děsivý výkřik z pokoje o pár kroků vedle. Muž neváhal a rozběhl se k pokoji. Dveře byly otevřené, uprostřed pokoje stála mladá žena, nejspíš pokojská, její zděšený pohled se upíral na zem, kde ležel muž v podivně zkroucené poloze. Nemusel být detektiv, aby poznal, že je mrtvý. Matně si muže vybavoval. Včera u snídaně ho žádal o posunutí židle, aby mohl projít. Snažil se vzpomenout si na jméno, ale nedokázal to. Lidé z okolních pokojů, kteří slyšeli výkřik, se již tlačili u dveří a nahlas se překřikovali. Detektiv neztratil klid a jediným rázným gestem je poslal pryč, nepotřeboval, aby mu pošlapali stopy.
Vzal telefon a zavolal místní policii: "Dobrý den, tady detektiv Thomas Foster, chtěl bych nahlásit nález mrtvého těla v hotelu Salamander." Chvíli trpělivě naslouchal. "Ano, ano, jistě. Děkuji. Nashledanou."
Položil telefon zpátky na stolek a otočil se na ženu v pokoji. Byla mladá, odhadoval jí tak na 25 let. Vlasy stočené do přísného drdolu, který odhaloval její ladný štíhlý krk. Nedokázal přesně určit jejich barvu, chvílemi se mu zdálo, že jsou hnědé a chvílemi červené. To slunce vytvářelo odlesky na jejích vlasech. Pohlédl ji do obličeje. Vypadala celkem vyrovnaně, jen vystrašený pohled jejích krásných zelených očí a chvějící se rty značili právě utržený šok. Dívala se skrz detektiva někam upřeně do dáli. Skoro se bál na ni promluvit, tolik ho ta žena fascinovala. "No no no, máš tady mrtvého před sebou a Ty se zálibně díváš na hlavní svědkyni," pokáral se v duchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 10. listopadu 2010 v 17:18 | Reagovat

ty jo..to vyzera supér.;-)..

2 Lily Lily | Web | 10. listopadu 2010 v 21:54 | Reagovat

díky :) a ne, povídku jsem si ještě nepřečetla :( ale chystám se na to.. jen jsem na skok skočila na počítač, prohlídla pár webů a zas jdu.. hrozný, ta škola :(

3 Lina Lina | E-mail | Web | 17. června 2012 v 20:16 | Reagovat

To je dobré, už dlouho, jsem nenarazila na nikoho, kdo by psal detektivku. Takže mě napadá... co pokračování? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama